Bylo nebylo.  Na jednom definicnim  oboru byl definovan
mocny logaritmus,  ktery mel za dceru  krasnou funkci. Sinus
x, jak se jeho dcera  jmenovala byla skutecne nadherna. Jeji
ladna krivka  byla zvyraznena absolutni  hodnotou, kterou si
rada oblekala, puvab ji dodavala  i velka frekvence a krasna
amplituda na  sympaticky soumernem oboru  hodnot. Pri usmevu
roztomile   spulila  periodu   a  nevadil   ani  jeji  mirny
cosinovity predkus.
     Funkce na celem definicnim oboru zily spokojene a mocny
logaritmus vsechny  uznavaly jako sveho  pana a vladce.  Ale
jednoho  dne  se  blizko  logaritmickeho  pravitka, kde kral
sidlil, usadila  hrozna derivace. Terorizovala  prave i leve
okoli a derivovala vse co ji prislo do cesty, az vsude kolem
lezely  jen  same  nuly.  Jednou  vzkazala  krali:"Za  tyden
zderivuji tvoji  dceru". I bylo  mnoho smutku v  prstencovem
okoli,  az kral  rozhodl:"Sinusoidu a  pul definicniho oboru
dostane ten, kdo nas zbavi te hrozne derivace."
     Zpocatku  se hlasilo  mnoho funkci,  ktere se  chtely s
nepritelem  utkat.  Ale  dny  ubihaly,  a  po  derivaci vzdy
zustavaly  jen  nuly.  Statecne  slozene  funkce  metaly  po
derivaci  sve  parametry,kvadraticke  funkce  chtely  v boji
vyuzit parabolicky tvar svych grafu, ale vsichni podlehli. S
uspechem se nesetkal ani  exponencialni rytir, ktery se sice
domnival,  ze  je  pro  derivaci  neporazitelny,  ale ta jej
chladnokrevne zderivovala pri zakladu  y. O nabidce krale se
dozvedel  i  slechtic  Arcus  von  Sinus.  Byl moudrejsi nez
vsichni  ostani,  a  proto  se  nevydal  primo  do boje, ale
nejdrive vyhledal stary moudry integral,  ktery mel v boji s
derivacemi velke  zkusenosti. "Dobre jsi  udelal, ze jsi  za
mnou prisel," rekl mu integral."Dam  ti tri dary, ktere ti v
boji  pomohou.  Prvni  je   exponencialni  stit.  Je  tvoren
slozenymi exponencialnimi  funkcemi s ruznymi  promennymi, a
proto je velmi tezke jej  zderivovat. Muj druhy dar je tento
integracni  mec.  Je  to  jedina  zbran,  ktera  je  schopna
derivaci  porazit.  Tretim   darem  je  tento  cyklometricky
amulet. Bude  ti stale pripominat  abys pri integraci  nikdy
nezapomnel  pricist konstantu.  A ted  jdi a  determinant te
provazej."
     A prisel den, kdy mela byt zderivovana krasna princezna
Sin  x.  Doprovazena  lehkymi  linearnimi  funkcemi  kracela
princezna k  doupeti straslive derivace.  V tom se  priritil
Arcus  von Sinus  na ohnive  limite a  zvolal:"Nic se  neboj
krasna  Pann...(?)...funkce. Jsem  tu abych  te zachranil" a
pobidl  svou limitu  ke cvalu.  V tom  uz vyleza derivace ze
sveho doupete.  Zahledla bojovnika a  vrha se na  nej. Arcus
vsak neceka  a utoci svym  integracnim mecem, exponencialnim
stitem  kryje kazdy pokus o  derivaci. Vsude  kolem odletuji
zkrvavene parcialni  zlomky a po zemi  se bezvladne povaluji
vnitrni funkce. Konecne se i derivace sesunula na zem. "A je
to."   zaradoval  se   von  Sinus.   V  tom   se  mu  ale  v
exponencialnim stitu zjevil stary moudry integral se zrzavym
plnovousem:"Moment princi. Druha derivace ti nic nerika ?" A
skutecne.  Z doupete  uz leze  druha derivace  a sape  se na
rytire. A  zase boj, zase zlomky  a elementarni funkce vsude
kolem. Ale nakonec byl princ  i s druhou derivaci hotov. Pak
nahledl   do  skript.   "Ne,  treti   derivace  uz  skutecne
neexistuje," oddechl si. A uz se k nemu zenou stastne funkce
a oslavuji vitezstvi nad derivaci.

     I  stary  mocny  logaritmus  prisel  a  dekoval. Pak se
zeptal Arcuse, jak se s  nim vyrovna. " Jsem chrabry funkcni
predpis a  slechtic Arcus von  Sinus. Dejte mi  svoji dceru,
krasnou Sin x a budu  spokojen. Dostal tedy princeznu a meli
spolu krasnou Konstantu.
     A jestli nezemreli, konverguji dodnes.

<< Zpět do textíků