>> Skok na menu >> Konec stránky
<< Zpět do textíků   Jméno:kapri.txt
  Velikost:9 590 B

Jak jsem prodával kapry Tedy řeknu vám, dnes už není moc příležitostí, jak přijít k penězům, a chce-li si člověk udržet životní standard a žít na vysoké noze, kouřit cigárka světové značky MARLBORO, vést po bistrech světácké hovory a posunovat se po Praze pohodlnými vozidly taxislužby (kterým my, světáci, říkáme rychlé gumy), musí se našinec opravdu hodně otáčet. Záviděl jsem proto všem, kdož si v předvánočním ruchu vylepšují svou finanční situaci prodejem čehokoliv, najmě pak kaprů zejména. Mrzelo mne proto, že já, ačkoliv jsem původem od Třeboně a děda prý vlastnil ryb- ník i s vodníkem, jsem se nemohl dostat do žádné party, ovláda- jící pražské kádě. Až vloni se na mne usmálo štěstí. Vánoce byly přede dveřmi. Bělostné sněhové vločky tančily za okny mé mansar- dy, některé i uvnitř. Zrovna jsem přemýšlel, jakou chorobu si mám vymyslet, abych nemusel jít do továrny pomoci honit plán, když se rozdrnčel domovní zvonek. S nadějí,že mi listonoška nese peníze (i když nevím odkud a od koho) jsem vystřelil ke dveřím. Za nimi však byl sám šéf káďařů z Jungmannova náměstí, zvaný Šupina. "Potřebujeme tě, Algeno," řekl bez pozdravu. "Kapři táhnou na Prahu a Tonyho vzali zelení páni do přírody na cvičení. Zítra v 7.00 tě čekám u sedícího klasika." "Spolehni se,Šupino !" pronesl jsem šťastně. "Ale pamatuj si, Algeno, nesmíš se bát zimy. Tony vydržel víc než sněhulák !" řekl ještě Šupina na odchodu a sjel neuvěřitel- nou rychlostí po zábradlí do přízemí, což pro něj nebyl problém, protože v vždy únoru dělal na Matějské pouti šéfa toboganu. Dnes však zřejmě nebyl nějak ve formě, protože v přízemí přehlédl velký mosazný knoflík, kterým bylo zábradlí ukončeno, a tak jeho skučivý hlas zazníval ještě notnou chvíli domem. Den jsem potom prožil jako v mrákotách. Konečně přijdu k pe- nězům, říkal jsem si, a budu si žít jako ve vatičce. Večer jsem ještě jako obvykle na chvilku zaskočil do Alfy na dýzu, abych zachytil cvrkot a prohlédl si pořadatele - kaskadéry, kterým zá- vidím postavu a inteligenci. Všichni domorodci barových stoliček mi gratulovali, zpráva o tom, že jsem se dostal k Šupináčům, se už zřejmě rozkřikla. Barman mi osobně namíchal drink : "Ledu ti moc nedávám, zejtra ho stejně budeš mít až dost !" Druhý den ráno před sedmou jsem dorazil k sedícímu klasikovi. Šupina se dvěma kamarády si již hráli s kapry v kádích a co chvíli je krmili. Až později jsem pochopil, že do nich cpou kameny, aby kapříci byli těžší. Kdyby se na vánoce místo kaprů prodávali sumci, určitě by kolem Jungmanna zmizela dlažba v širém okolí. "Ty budeš u váhy, Algeno," řekl mi Šupina na uvítanou. "Dobře,ale vážení moc nerozumím," namítl jsem provinile. "No to je právě ono. Pamatuj si, že i kilový kapr váží u nás nejméně tři a půl." Potom vzal nůž, rozporcoval menšího kapra na velké kusy a krví zamazal stupnici na váze. Podíval jsem se na kádě. Zdály se mi poloprázdné, ale pak mi došlo, že většina kaprů plavala pomalu u dna. Kameny je zřejmě táhly dolů. Nahoře byli jen ti, co po Šupinově manipulaci pla- vali břichem nahoru. "Měli bychom je vyndat, jsou přece leklí," navrhl jsem. "Zbláznil ses ?" okřikl mě Šupina. "Proč si myslíš, že jsem tě dal k váze ?" "To opravdu nevím." "Tobě se přece jako správnýmu feťákovi třesou ruce až k rame- nům. V tvých prstech bude i leklý kapr čilejší než živý." A tak jsem získal přezdívku ŽIVÁ VODA. Šupina se podíval na hodinky a tvořící se frontu. "Tak za pět minut zahájíme velkou letošní rybí šou !" Dopili jsme grog a oblékli zástěry. Vyndal jsem z ruksáčku, který jsem si přinesl s sebou na peníze, gumové rukavice a začal si je navlékat. Šupina mě zarazil. "Živá vodo, na ty rukavice zapomeň, ty můžeš klidně půjčit Jungmannovi !" "Ale vždyť mi bude zima, je šest pod nulou !" "No to je právě vono. Musíš mít pořádně červené ruce a stále skučet 'to je zima, to je zima', 'to je mráz, to je mráz'. Pama- tuj si, že tím jednak odvedeš pozornost od váhy a potom, když budeš přesvědčivě sténat, vzbudíš soucit a baby nebudou hledět na nějakou tu korunu." Popřáli jsme si navzájem štěstí a zahájili prodej. Rychle jsem do sebe hodil ještě pár algen, aby leklí kapříci byli co nejčilejší a začal jsem vážit. "Je nějakej malej," ozvala se nervózní paní s podezíravýma očima. "Malej, ale těžkej, paní, máte štěstí, toho budete jíst až do Tří králů," uklidňoval jsem babu a už balil prcka do novin. "Jseš skvělej," pochválil mě Šupina a než mi na váhu podal dalšího kapra, dal mu ještě v kádi pořádně napít.Chvíli to šlo dobře. Hlásil jsem tři a půl kila, naříkal na mráz a oživoval leklouše. Jakýsi důchodce se síťovkou požadoval kapra malého. To Šupinu rozčílilo : "Malý nevedem !" Důchodce přistoupil ke kádi a ukázal holí do vody: "Zvažte mi tohohle.Ten nemá víc než kilo." "Pane, já si nenechám urážet naše ryby. Tenhle kousek má nej- míň dvě a půl kila. Potěr nevedeme. Jestli sháníte něco do akvá- ria, tak si dojděte naproti do Zverexu. Na shledanou !" "Tak já bych si ho vzala," ozvala se paní, co byla právě na řadě. Šupina mi hodil kapra na váhu. "Paní, ten se mrská, co ? A má rovný tři kila," hlásil jsem suverénně. "Vždyť měl mít dvě a půl !" "To víte, paní, voda zkresluje a naše váha nelže. Ale abych vám ušetřil práci, tak vám ho rovnou zabiju," a praštil jsem leklouše paličkou do hlavy. Náhle jsem zaslechl u kádě hádku. "Tady si vedu manžela jako svědka ! Kuchala jsem rybu a našla jsem v ní tohle !" křičela paní v kožichu a vyndala z papíru kámen jako vejce. "Paní, to víte, příroda je holt mocná čarodějka," nenechal se zaskočit Šupina. "Někdo tam má perlu, jinej holt jenom šutr !" "Perly snad mají jen škeble," ozval se manžel - svědek. "Ty jseš mi dneska zase nějakej moc chytrej, hele," reagoval Šupina nakvašeně, "hlavně si honem rychle odveď tu svojí škebli, co vypadá jak Indián z východoněmeckýho filmu, a neruš vánoční prodej !" K mokrému pultu se přikolébala stěží udržovaná dáma neurčitého věku. Jak poznamenal Šupina, něco mezi šedesátkou a smrtí. "Tohle si dovolíte prodávat lidem ? Vždyť to nemá ploutve," a vyndala rybu z tašky. "Paní," zahleděl se Šupina teskně na její smutně prořídlý chrup, "nikdo nejsme kompletní." "Já mám taky reklamaci," hrnul se k pultu student v důchodkách a ukazoval svého kapra. "A co je s ním ?" optal se Šupina na půl úst. "Že je silně vodřenej na hřbetu ? Mladej, dej všech pět dohromady a nezdržuj.K jídlu je dobrej a na výstavu s ním nepůjdeš." Fronta se zasmála. K večeru jsme měli finito. Prodali jsme všechny kapry a skoro všechnu vodu. "Přistupte ke mně, učedníci moji,já neměním vodu ve víno, já ji měním rovnou ve smetanu," zahalasil Šupina a podal jednomu každému z nás vytouženou modrou bankovku. "Následujte mě, jdeme na večeři !" Vesele jsme vykročili, protože nikdo z nás učedníků netušil, že se jedná o večeři poslední. Manžel od východoněmeckého Indi- ána se totiž ukázal jako Jidáš. Celé odpoledne sledoval náš prodej kaprů přestrojený za vánoční stromeček. To, co jsme pova- žovali za prskavky, byly fotoblesky. Stromeček bohužel fotogra- foval nejen nás, ale hlavně váhu. A ta nás položila.U výslechu se mi už třásly nejen ruce, ale třásl jsem se po celém těle. A tak smutně skončily veselé vánoce. Dneska už sedí nejen klasik, ale i my se Šupinou.

<< Zpět do textíků



Stránka využívá CSS MiK's Site: Vše o VŠE(m) << Předchozí stránka
> Začátek stránky <
Počet přístupů na tuto stránku: 672 165
Počet přístupu na stránky celkem: 8 388 734
Poslední aktualizace stránky: 27.11.2016, v 18:39
Statistika | Struktura webu
MiK's Site © 2016 Michal Kec (MiK)
web@kecnet.cz