Přijde někdy doba, kdy si člověk po několikaletém spoření provede totální obnovu zastaralého počítače. Na počítač inteligentní.

Už žádná obyčejná deska, ale deska ATX. Žádné čudlíky J1 až J20 na maminčině placce a dalších plackách, které člověk musel pracně přestrkat podle jednostránkového manuálu na A5, aby si navolil správná přerušení a adresy. Všechno je teď inteligentní. Tedy už žádné obyčejné železo. Máme inteligentní myš, inteligentní klávesnici, inteligentní monitor, inteligentní BIOS, inteligentní karty a samozřejmě inteligentní operační systém. Všechna zařízení jsou typu Strč a Běž. Jsem dokonce přesvědčen, že i ve vestavěném reproduktoru je ukryt nějaký inteligentní pidičip. Celá rodina žasne, že se PC samo vypne, a já jsem šťastný, že už nemusim mačkat vypínač, čímž mohu ušetřit ukazováček na jiné účely.

Jak takové inteligentní zařízení nové generace pracuje, si můžeme ukázat na malém příkladě. Koupíte si novou kartu (samozřejmě inteligentní) a strčíte ji do bedny. A inteligence začne pracovat.

Inteligentní bios okamžitě kartu pozná a detekuje ji jako zařízení "A", kterému přiřadí přerušení "a" a adresu "aaa", a předá řízení inteligentnímu operačnímu systému. Ten bleskurychle pozná, že se cosi změnilo, přečte si informace od biosu, pochopí, že se bios mýlil, a označí zařízení jako zařízení "B", určí mu přerušení "b" a přidělí adresu "bbb", načež systém restartuje. Inteligentní bios však nevi, že operační systém provedl změnu, a dál si trvá na svém. Tedy opět detekuje zařízení jako "A" i s příslušným přerušením a adresami. Inteligentní systém situaci vyhodnotí a zařízení vyřadí. O této skutečnosti bezprostředně informuje uživatele (také inteligentního) označením zařízení velkým červeným vykřičníkem ve správě zařízení. Nová karta tedy nefunguje. Zatím.

Teď nastal čas pro inteligentního uživatele. Spustí autodetekci hardwaru. Inteligentní operační systém v několika minutách projede databázi ovladačů a nabídne uživateli zařízení, o jehož koupi uživatel teprve uvažuje. To však uživatele nezmate. Pro jistotu se podívá pod kapotu mašiny, jestli tam zařízení nezapomněl strčit, pořádně s ním zakvedlá a restartuje počítač. Po několika startech v nouzovém režimu operační systém, v duchu hesla "moudřejší ustoupí", detekuje zařízení jako zařízení "C", přiřadí mu přerušení "c" a adresu "ccc". Restartuje počítač a zařízení nefunguje. Prozatím.

Přišla druhá chvíle pro inteligentní obsluhu. Uživatel si vzpomene, že dostal se zařízením i instalační CD, kde je mimo 250 šervérových her z roku 1989 i příslušný ovladač. Uživatel zastrčí CD do inteligentní 80 rychlostní DVD mechaniky, která samoběhem spustí instalaci. Inteligentní karta nyní sama sebe autodetekuje a označí se jako zařízení "D", včetně příslušného přerušení "d" a adresy "ddd". Zároveň rozšíří databázi pro operační systém. Po několika restartech, kdy uživatel nemusí hnout ani prstem, operační systém zjistí, co je to za zařízení. Včas informuje uživatele, že ovladač nebyl certifikován v laboratořích ve Staré Pace (čte se stará páka). Pro přesnost spustí aplikaci "Holmes", oznámí uživateli, že aplikace provedla neplatnou operaci, vypíše podrobné hlášení o stavu na příslušných adresách a restartuje počítač ze zálohy, aby odstranil případné škody způsobené aplikací "Holmes".

Vzápětí po restartu se systém, prostřednictvím mezinárodní sítě Internet, spojí s výzkumným střediskem BG (čte se bí dží a nikdy jinak) v Železných Horách a po konzultaci označí zařízení jako standardní zařízení "E", přiřadí mu správné přerušení "e" a adresu "eee". A je to! Zařízení funguje :-O

Je pravda, že v tomto okamžiku přestalo pracovat zařízení "Z", které doposud bezvadně fungovalo, protože mu někdo sebral jeho přerušení a jeho adresy, ale řešení je triviální. Prostě a jednoduše se zopakuje postup jako pro zařízení "A"!

Musím ještě dodat, že zlí jazykové tvrdí, že nejpoužívanější tlačítko je tlačítko Reset a klávesy CTRL+ALT+DEL. To však už dávno není pravda. I s tímto si poradí inteligentní Hard i Soft sám :-)

Mějte se :-)

<< Zpět do textíků