O Dendzno-fantazy-very cruel maniakovi (pozn : vsechna jedna
postava v tomto dile je opravdu zcela smyslena a jakakoli
podobnost s osobou zivou eventuelne mrtvou je ciste NAHODNA)
-------------------------------------------------------------------------------
Written by Richrs Malatinsky
-------------------------------------------------------------------------------
Kdyz sem rano za svitu louce vstal a posnidal cerstvou krysu, rozhodl jsem se
ze dnes pujdu do skoly, aby se nereklo, ze sem tam uz tri mesice nebyl.
Procetl jsem si pergamen, ktery mne zarazoval do tridy 3.X. a po dukladnem
premysleni jsem zjistil, ze je dnesni den prvnim dnem skoly. Tedy alespon pro
mne. A tak jsem se usmal na kalendar, vytesany do zdi me kobky. Ukazoval utery
16 teho Prosince. Prepasal jsem se lanem, oblekl lehke dratene brneni a do
ryte pochvy u pasu jsem zasunul muj peclive vylesteny mec. A vysel jsem.
Hnedle u mrizi z bytu jsem si mohl procvicit sve umeni, nebot tam vecne okouni
sousedka Zbabrlikova. Z bojovym vykrikem jsem se vyritil, otevrel mrize a pak
jsem ji proklal hrdlo. Na pergamen jsem si bleskurychle nacmaral mapu a z dumy-
slnym "Ungh !" jsem se dostal pres dvere ven.
Nastesti to mam ke skole blizko. Cestou jsem zlikvidoval par hajzlu z cepickami
na hlavach, o nichz jsem si myslel, ze jde o zle trpasliky. Ale byli to jen zaci
prvnich trid zakladnich skol. Zbezne jsem jim prosacoval torny a nalezl jsem
svacinu, kterou jsem se hned nakrmil.
Kdyz jsem dorazil k nasemu gymnaziu, vylekal jsem jednoho druhaka, ktery se
razem ocitl ve stavu fyzicke smrti. Miril na mne totiz jakymsi kusem papiru.
Myslel jsem, ze to bude aspon hodnotna magicka hulka, ale byl to jen vykres.
Nase skola je velmi slozita. Kreslil jsem si mapu, ale jen chvili, nebot pak
jsem si vsiml, ze mapy tohoto objektu jsou umisteny na vsech zdech.
Cestou do horejsiho patra jsem shodil se schodu profesorku na V.V. kdyz se mne
ptala, jestli jdu na karneval. Snazila se jeste zvednout a chrlila ze sebe na-
davky, ale pribodl jsem ji k zemi dykou.
Ve tride jsem se stal tercem posmechu. Po par dobre mirenych ranach jsem pro
vystravu privazal useknute hlavy na lustr a vsichni sedeli ani nedutali.
Pri vyucovani jsem se dobre bavil. Kuprikladu profesorka Anglictiny byla hodne
zivotaschopna. Ale nelibila se mi jeji hystericnost. Skoro mne tim otravila.
Pet dyk jsem do ni musel hodit, aby konecne prestala kricet.
Jinak se mi ve skole libilo. Na obede si lide stoupli do rady jako blbci. Tak
jsem si sel rovnou pro obed - kdyz cekaji, tak jsou blbi.
Nekdo zarval : "Nepredbihej." Muj mec mel opet pastvu. Pak uz si nikdo nic
netroufl rici.
Obed byl celkem dobry, ale uz jsem se tesil domu, jak slupnu par krys. Ale
to jsem jeste nevedel, co se bude dit.
Pred skolou stalo plno lidi v cernem s cernymi kusy kovu v rukou. Na velkem
magickem stroji, ktery stale houkal a piskal bylo napsano P.O.L.I.C.I.E.
Nevedel jsem co tato dlouha zkratka znamena. Proto jsem se do nich pustil
krute - jako do svych nepratel. Ale jen jsem jednoho odpravil, ozvaly se rany
a nahle jsem ucitil prudkou bolest v nohou. Ja hlupak - byli to magove.
A ted cekam v takove ocelove skreti kobce na exekuci. Asi pujdu do zalare.
Ale je to nespravedlive - jako by si hrdina nemohl zajit ani do skoly !
DEC OIL PHOLX !!!
Napsal Richrs in Red Death Quarters 19. 1. 1995
<< Zpět do textíků
|