DLOUHÝ, ŠIROKÝ A KRÁTKOZRAKÝ

Jasoň:
Kde   to  jsem.Kam   jsem  seto   zase  dostal?Musim   si  trochu
odpočinout.Jsem princ  Jasoň.Zítra tomu bude rok  co jsem opustil
otcovský   dům   a   od   té   doby   jsem   stále  na  cestě  za
princeznou Zlatovláskou.Kolikrát už  padám únavou,ale stačí abych
na ni jen pomyslel a nová síla mě postaví opět na nohy.Jak ta musí
být krásná!Znám ji zatím jen z  vyprávění a už hořím.Co teprve až
ji spatřím.Jenom jednoho se bojím,aby  nedojel dřív můj zlý bratr
Drsoň.Ten se  chce také ucházet o  její ruku.Víte děti,kdyby jeho
úmysly byly čisté jako mé,uhnul bych  mu z cesty,ale tomu jde jen
o bohatství.Jen aby princeznu  neobloudil svým luzným zjevem.Jsme
si  totiž k  nerozeznání podobni.Inu  jak to  u dvojčat  bývá.Jen
kdybych  věděl,jak se  dostanu  z  tohoto hustého  lesa.Nikde ani
človíčka.A přece!Tamhle  někdo přichází.Kdo to asi  je?V ruce hůl
přes   rameno   uzlíček,záplatované,ale    čisté   šaty.Neni   to
pocestný?Je  to pocestný!Hej  hola,dobrý člověče,neboj  se a pojď
sem.Příteli,tebe mi  posílá samo nebe.Mohl bys  mi povědět,jak se
dostanu  do   zámku,kde  přebývá  princezna   Zlatovláska?Ale  no
tak,příteli,ostych stranou,nedbej na  to,že jsem královského rodu
a směle  odpověz:kudy  vede   cesta  k  princezně  Zlatovlásce,no
pověz:kudy?   tudy?.....Díky  příteli.Jednou   se  ti   královsky
odměním.Dobrý  kraj,dobří   lidé.Bude  to  radost   mít  tako  vé
poddané.Ale teď rychle za princeznou Zlatovláskou.  HUDBA
Drsoň:
Kde to sakra jsem?Kam jsem se to sakra zase dostal?Musím si sakra
trochu odpočinout.Jsem  princ Drsoň.Zítra tomu  bude rok co  jsem
opustil otcovský  sakra dům a od  té doby jsem stále  na cestě za
princeznou   Zlatovláskou.Kolikrát  už   padám  únavou,ale  stačí
jen,abych jen pomyslel  na to její bohatství a  nová síla mě opět
postaví na nohy.Jak ta musí být bohatá!Jenom jednoho se bojím,aby
nedojel  dřív  můj  bratr  Jasoň.Musím  si  pospíšit.Jen  kdybych
věděl,jak  se  dostanu  z  tohoto  hustého  sakra  lesa.Nikde ani
človíčka.A  přece!Tamhle  někdo  přichází.Kdo  to  asi  je?V ruce
hůl,přes    rameno   uzlíček,záplatované,ale    čisté   šaty.Pfuj
tajbl.Není to pocestný?Je  to pocestný!Hej hola,,člověče,neboj se
a pojď blíž.Tebe mi posílá  samo peklo.Neříkej,že nevíš,kde bydlí
ta bohatá princezna! Co  nesnáším je devotnost poddaných!Plazí se
to před vámi div ne  po kolenou.Chovej se sakra jako chlap!Postav
se a  řekni:kudy? tudy?No vidiš sakra.To  jsem chtěl vědět.Jednou
se ti královsky odměním.Zavřu tě až zčernáš! HUDBA

         Zámek
Král:
  Je to neštěstí.Takové neštěstí.
Zlata:
Ale  já  stále  věřím,že  se  někomu  podaří  onu  hroznou kletbu
zrušit.Aněco mi napovídá,že by to mohl být právě princ Jasoň.

Král:
Vidíš princ Jasoň.Slunce zapadá musím se podívat,jestli nejede.
            klapot
Král:
Jede! A na koni!A v brnění!
            klapot
Právě přejel padací most.
            vrzání brány
Teď mu otevřeli bránu.
            klapot

A teď...
            pád brnění
seskočil z koně
            rachot brnění
už se svléká
____________
Jasoň:
Buď zdráv králi.Můj královský otec tě co nejsrdečněji zdraví a na
důkaz přátelství a  úcty posílá ti zde královský  dar.Kam jsem ho
jenom dal?
Král:
Díky princi Jasoni.Vyřiď svému královskému otci....Co to je?
Jasoň:
To je pecka,králi.
Král:
Vyřiď svému královskému otci...Obyčejná pecka?
Jasoň:
To není obyčejná pecka.Podíváš-li se  z blízka zjistíš,že je v ní
vyřezán celý náš zámek.
Král:
No  jo,mě se  hned  zdála  ňáká prožraná.Vyřiď  svému královskému
otci....teď mi  to sakra někam  upadlo.Kam se to  jen mohlo...mám
ji!...a né,to je nějaké  svinstvo.No nic,oni až budou zametat,tak
se to  najde.Vyřiď svému královskému  otci můj nejvřelejší  dík.A
nyní pověz,princi,co tě k nám přiváďí.
Zlata:
Mám tu zůstat tatínku?
Král:
Zůstaň.
Jasoň:
Přišel jsem se ucházet o ruku nejjasnější princezny Zlatovlásky.

Král:
Inu,milý  synu,já  protiž  tomuto  spojení  ničeho  nenamítám,ale
neukvapuj se!Pohovoř si nejdříve s  princeznou a pak mi povíš,jak
si se rozhodl.odejde ze scény
Zlata:
Překvapuje mě,že vás neodpuzuje můj zevnějšek princi.
Jasoň:
Ech,sjezdil jsem světa kraj a hned tak něčeho se neleknu.
Zlata:
A nevadí vám,že mám vousy?
Jasoň:
Ech,to  já   jsem  se  na   cestě  k  vám   setkal  s  všelijakou
cháskou.Tuhle jsem dokonce  spal v hospodě s jedním  a ten měl ve
vousech,nelžu vám,i blechy!
Zlata:
Ale já mám vousy čisté denně si je myji.
Jasoň:
U nás na hradě se také myjeme.
Zlata:
Takže princi,abychom si to ujasnili.Mé vousy vám v zásadě nevadí.
Jasoň:
Ne,vůbec ne.
Zlata:
Ach,princi,já mám takovou radost!
Král:
Děti zlaté.Vydím,že jste v sobě našli zalíbení.
Zlata:
Tatínku,vousy mu nevadí.
Král:
To rád slyším.Opravdu je tomu tak princi?
Jasoň:
Pročpak by mi  měly vadit.Můj královský otec je  má také a mnohem
delší.
Král:
Copak u otce se to snese.
Zlata:
Horší je to u nevěsty.


Král:
Hlavně,že se máte rádi.Tak už ho pust dítě,ať si ho neumačkáš.
Zlata:
Asvadbu vystrojíme hned zítra.
Král:
Jak si přejete děti.
Jasoň:
Vaše královská výsosti a nebylo  by vhodné,abych pohovořil také s
princeznou?
Král:
Vy jste spolu nehovořili?
Zlata:
Hovořili.
Jasoň:
Nehovořili.
Král:
Tak co jste tu u všech všudy celou tu dobu dělali?
Zlata:
My jsme tu u všech všudy hovořili.
Král:
No tak
Jasoň:
Ale ano já jsem tady s panem bratrem hovořil.
Král:
On při  jel bratr?A kde je?Rudolfe?Rudolfe?
Zlata:
Tak rudolf přijel,bratříček můj zlatej.Už se nám hosté sjíždějí.
Král:
Tak vy jste mluvil s Rudolfem?Co říkal?
Jasoň:
Ptal se mě jestli mi nevadí jeho vousy.
Král:
On  si nechal  narůst  vousy,pacholek  jeden.A že  nic nenapsal.A
sluší mu to?
Jasoň:
(pohled na Zlatu)Tak ano vypadá v nich opravdu mužně.
Král:
Rudolf je tady.No ještě pošlem pro Karla a můžou se péci koláče.

Jasoň:
Vaše    královská   výsosti,možná,že    vám   připadám,že   stále
otravuji,ale  přece   jenom  by  sem   rád  hovořil  nejdříve   s
princeznou.
Král:
Tak znova.Vy jste spolu nehovořili?
ZLATA:
Hovořili.
JASOŇ:
Nehovořili.
KRÁL:
Postav se sem a  ty sem.A teď jí to řekni přímo  do očí.Já jsem s
tebou Zlatovlásko nehovořil.Jen jí to řekni.
JASOŇ:
Komu?
KRÁL:
No princezně Zlatovlásce.
JASOŇ:
Myslel jsem,že jsi Rudolf.
KRÁL:
Ale  Rudolf  to  je  její  bratr,to  je  ten  jak  vám  přijel na
svatbu.Sám  jsto  říkal,ještě  sis  pochvaloval,že  mu  sluší  ty
vousy,jak si nechal narůst.Bože to je práce provdat dceru!
JASOŇ:
Vpřípaďě,že  tento pán  je princezna  Zlata,pak myslím,že  Rudolf
nepřijel.
KRÁL:
No to je škoda,ale nevadí.Se svatbou na něj čekat nebudeme.

JASOŇ:
Vyprávěli mi,že má zlaté vlasy.
KRÁL:
Měla chlapče,měla.
JASOŇ:
Útlý pas a malou nožku.
ZLATA:
Teď mám třiačtyřicítku.
JASOŇ:
Okrouhlý bok a ňadra dmoucí.
KRÁL:
Baba,postihla   nás  krutá   rána  chlapče.Zlý   obr  Koloděj  to
způsobil,přišel,že chce  Zlatu za ženu.Já  mu povídám:Koloději,ne
že  bych  nepřál  Zlatě  urostlého  ženicha,ale  co  je moc,to je
moc.Víš jak on je urostlý?Takhle pocaď.
JASOŇ:
To není tak hrozné.
KRÁL:
Má ponožky.
JASOŇ:
a nedalo by se to zakletí zrušit?
KRÁL:
No kvůli tomu jseš přece tady ne?
JASOŇ:
Aha




KRÁL:
No  původně jsem  si řekl,že   dám Zlatu  tomu,kdo ji  ze zakletí
vysvobodí,ale  pak jsem  si zase  řekl,jestli by  nebylo lepší to
jako otočit víš,že  by sis jí nejdříve jako vzal  a pak jí teprve
vysvobodil.Co říkáš?
JASOŇ:
To je zajímavá myšlenka.
KRÁL:
Že?
JASOŇ:
Ale já  bych to první  řešení tak úplně  neodmítal,víte že by  se
jako nejdříve zrušilo to zakletí a potom by teprve byla svatba.To
by myslím bylo lepší.
KRÁL:
No jo ,ale ve dvou by se  vám to líp táhlo na obra.On Zlatovláska
se umí pěkně mečem ohánět.
JASOŇ:
Já bych přece jen zůstal  u toho prvního řešení.Nejdřív osvobodit
a pak oženit.
KRÁL:
No jak si přeješ princi.
JASOŇ:
Díky milý králi,ještě jedna věc  mi však leží na srdci.Mám bratra
Drsoně a ten se chce také ucházet o Tvou ruku princezno.
ZLATA:
Ano?A jak vypadá?
JASOŇ:
Jsme si k nerozeznání podobni,jsme totiž jednovaječná dvojčata.

ZLATA:
Kdopak to k nám přijíždí?
JASOŇ:
neni  to  Drsoň?Je  to  Drsoň.Přátelé  nerad  bych  se s ním tady
setkal,půjdu se raději umýt a převléknout
ZLATA:
Zde  je   tvá  komnata  princi.Jsou  si   opravdu  k  nerozeznáni
podobni,kdybych nevěděla,že princ Jasoň je ve své komnatě,myslela
bych si,že je to on.
DRSOŇ:
Buď zdráv králi,jsem princ Drsoň.Můj otec ti zde posílá dar,někde
jsem ho tu  sakra měl.No nebudem se stím  zdržovat.Přišel jsem se
ucházet o ruku princezny Zlaty,kde jí máš?
KRÁL:
Stojí před tebou.
DRSOŇ:
Tak co princezno,kdy bude svatba?
ZLATA:
A nevadí vám,že mám vousy?
DRSOŇ:
Kolik dostane věnem?
KRÁL;
Půl království,lovecký zámeček a dvoje povlečení.
DRSOŇ:
Jenom?
KRÁL:
No dobrá tak troje povlečení.


DRSOŇ:
V tom případě mi vousy nevadí.
KRÁL:
Děti zlaté,podejte si ruce.
ZLATA:
Ale  tatínku,slíbili  jsme  přeci  Princi  Jasoňoviže  mě dostane
ten,kdo mě vysvobodí.
DRSOŇ:
Cože můj bratr už zde?
ZLATA:
Ano,váš  ctěný  jednovaječný  bratr  tu   byl  první  a  chce  mě
vysvobodit.
KRÁL:
Ale s Drsoňem by to bylo hned a bez vysvobozování.
ZLATA:
Ale  tatínku,když  já  bych  zase  chtěla  mít  zlaté  vlasy,útlý
pas,malou nožku a ňadra dmoucí.
KRÁL:
No  dobře,tak  moje  královské  slovo:Zlatu  dostane  ten,kdo  jí
vysvobodí,zde je princi tvá komnata.Dobře si odpočiň a zítra brzy
ráno vyrazíme na obra Koloděje.Pojď dítě.
         __________________________
DRSOŇ:
Myslel sis,že mi vypálíš rybník co?-Neví co by na to odpověděl.No
necháme mu chvíli na rozmyšlenou.Však on se ozve.
JASOŇ:
Říkals něco bratře?


DRSOŇ:
Je to dost,že si se ozval.S  tím obrem Kolodějem si nás dostal do
pěkné šlamastiky.
JASOŇ:
Jak myslíš.
DRSOŇ:
Mohli jsme mít půl království bez práce a teď abychom se párali s
nějakým sakra obrem.
JASOŇ:
Nemusíš když nechceš.Osvobodím si Zlatu sám.
DRSOŇ:
Jen abys přitom nepřišel o krk.
JASOŇ:
Pro Zlatu to rád udělám.
DRSOŇ:
Víš co, rozdělíme si práci:ty  ji osvobodíš a  já si ji  vezmu.To
jsem zvědav co na to řekne.
JASOŇ:
Cože?
DRSOŇ:
Říkal  jsem,že si  rozdělíme práci:ty   jí osvobodíš  a já  si ji
vezmu,sakra.
JASOŇ:
To tak,já se  tady budu namáhat,lítat jako blázen  a ty přijdeš k
hotovému.
DRSOŇ:
Cože?Ale vlastně ano .Rozuměl  jsem.Bratříček není tak hloupý,jak
jsem si myslel,ale však já  se mu dostanu na kobylku:budu všechno
z povzdálí sledovat a v pravou chvíli se do věci vložím.
       v lese
KRÁTKOZRAKÝ:
Milé děti,myslím že mě všechny  dobře znáte.Viď Jirko,žes mě hned
poznal,i  ty Alenko  ve třetí  řadě,i ty  Pepičko tam vzadu,vždyť
jsem  váš starý  dobrý známý  Dlouhý,Široký a  Bystrozraký.Pravda
chybí  vám  asi  moji  dva  společníci  Dlouhý a Široký,říkáte si
jistě:kdepak    asi    jsou     ,kampak    se    ti    čerchmanti
schovali.Neschovali  se děti-umřeli.A  tak  jsem  tu zbyl  jen já
Bystrozraký.Jistě   si   vzpomínáte   jaké   cenné   služby  jsme
poskytovali  královským jinochům.Jen  tak namátkou:rychlá doprava
na velké vzdálenosti,vysoušení moří,propalování skal,hlídání osob
v uzavřených  místnostech atd.  atd.Co jsem  však mohl  nabídnout
urozeným mládencům,když mě  mí dva společníci opustili.Málo.Jenom
svůj  bystrý  zrak.A  tak  jsem  se  začal  učit  cizím jazykům.A
výsledek  se brzy  dostavil-zkazil jsem  si oči.Ano  děti,správně
bych   takovou   živnost   měl   přejmenovatna   Dlouhý,Široký  a
Krátkozraký,ale  kdo  by  o  takovou  službu  stál.Leč tiše,někdo
přichází.Koho to  vidí mé bystré  oči,není to kralevic  na bujném
oři?Je to kralevic na  bujném oři.Buď zdráv kralevici,máš pěkného
koně.
JASOŇ:
Pověz příteli,kdo jsi a odkud přicházíš.
KRÁT:
Ó pane mohls klidně zůstat v sedle;jsem Bystrozraký.Široko daleko
nenajdeš lepšího  průvodce,prošel jsem půl  světa,vím si se  vším
rady a hovořím plyně stotřiceti jazyky.
JASOŇ:
Nechtěl bys ke mě do služby?

KRÁT:
Rád pane.
JASOŇ:
nuže ujednáno.Leč  dosti otálení,vzhůru na  obra Koloděje,veď nás
příteli.
KRÁT:
Rovnou na obra?
JASON:
Jistě,jaképak okolky.
KRÁT:
Vidím,že jste  mě potkali v  pravý čas.Rovnou na  obra,to by jste
tomu dali,nejdřív přece musíme jít k dědovi Vševědovi.
JASOŇ:
Ale  proč,u  všech  všudy,copak   nikdo  jinýneví,kde  sídlí  obr
Koloděj?
KRÁT:
O to  nejde,ale  vždycky  ,když  vedu  nějakou výpravu,první naše
cesta míří  k dědovi Vševědovi,kdyby  se dozvěděl,že jsme  šli na
obra bez jeho rady,nikdy by nám to neodpustil.A kdo si znepřátelí
D.V. s tím je konec.
JASOŇ:
No ale vzhůru na cestu,nějak se tam už dostanem
KRÁT:
Zadržte  ještě,důležité  upozornění.běda  kdo  promluví obyčejnou
řečí,s  ním  je  možno  hovořit  jen  ve  verších,kdo  toto umění
neovládá,ať  raději mlčí.Děd  není  v  jádru zlý,ale  dovede také
ukázat zuby.
        -----------

     v jeskyni
D.V.:
Ano,já  jem  s  obrem  hovořil,On  tu  byl.Tady  seděl,jak  sedíš
ty,ty,ty a ty.Tady všude seděl.Já  jsem mu to samozřejmě vytkl,já
jsem mu  to řekl přímo:podívej se  Koloději,já to všechno vím,ale
prosím tě nedupej.Si snad králík Koloději?Takhle jsem se ho přímo
zeptal.jsi snad králík a on odpověděl,že ne.
KRÁT:
Seděl jsem onehdy na stráni
a zaslechl jsem to dupání.
Volal jsem na něj:Obře,
dědovi vševědovi to nedělá dobře.
Ale on dupat nepřestal,
dupal,dupal stále dál.
Pořád.....Neřád!
D.V.:
Jiná věc  by byla,kdyby on  nevěděl,že není králík.Prosím  ,nevíš
to,dupej si,ale on to ví.
KRÁT:
Děde vševěde,princ Jasoň se hlásí,chce se na něco zeptat asi.
JASOŇ:
Před  tvou  moudrostí  děde  všechno  bledne,chtěl  jsem se jenom
zeptat,jestli je lepší jít na obra ve dne nebo v noci......
v noci nebo ve dne.
KRÁT:
Musíte si všechno pořádně rozmyslet:
Před tvou moudrostí se vše v prach řítí,
princ chce vědět,jestli se neocitne v ř...síti
zlého obra,
to je myslím otázka dobrá,
a zda tedy lépe není ,
místo ve dne jít až po setmění.
D.V.:
A nejhorší ze všeho jsou trpaslíci,ty  potvory vám vlezou všude a
strašně rychle se množí Já je chytám.
ZLATA:
Co s nimi potom děláte ,
když je takhle chytáte?
D.V.:
Většinou  je  zahazuju,ale  mám  švagra  a  ten  si je nechává na
chov.Má  na  ně  takové  klícky,udělal  jim  tam různé žebříčky a
kolečka a oni na tom dovádějí,roztomilé je to a zpívají taky.
KRÁL:
Tak dost,podivejte se já mám zakletou dceru.
KRÁT:
Tohle chcete rýmovat?
KRÁL:
Já jsem zapoměl.
D.V.:
Cos to říkal?
KRÁL:
Říkal jsem ,že mám zakletou dceru.
D.V.:
No a dál.
KRÁL:
Honem pomozte nějak.


KRÁT:
Dceru-to je taky slovo,co s tím.
JASOŇ:
Já bych věděl..
KRÁT:
Ale já taky,to nemůžeme použít
D.V.:
Já čekám.
KRÁT:
Jistě je spousta dalších rýmů,to se vždycky člověk na něco upne.
KRÁL:
Už to mám byla krásná v každém směru a teď je bledá jako smrt.
KRÁT:
A jsme zase  tam,kde jsme byli.Smrt no  ,říkám vám:nepouštějte se
samostatně  do  větších  projevů,člověk  se  chce vyhnout určitým
slovům,to je na hovno takováhle práce.
ZLATA:
Jsem bledá jako smrt a vychrtlá jak chrt,
obr je silný,ale má jistě slabé místo,
kdybychom v tomhle měli jisto,
princ Jasoň by na něj vyjel s koněm,
bodl by ho a bylo by po něm.
Když se nám tohle podaří ,
půjdeme spolu k oltáři.
Budu mít  zase zlatý vlas,maličkou nožku,útlý  pas okrouhlý bok a
ňadra dmoucí,dědečku ty náš vševědoucí.
D.V.:
Já jsem měl taky zlaté vlasy,takže  vím,co to je když o ně člověk
příjde.Mě je  vyrvala matka,teě už  žádné nemám a  je pokoj.Ovšem
dobrovolně  vám  ho  nedá,s  tím  nepočítejte.Já  ho  znám ,on tu
byltady všude seděl,nedá.Bez něho bude slaboučký jako malé dítě.
KRÁT:
Sláva,sláva,sláva,
děd nám rady dává,
jen kdybych mohl prokouknout,
co tomu obrovi vyfouknout.
D.V.:
Byl  tu  jeden  a  ten  mu  ho  chtěl  taky  sundat  a  tak já mu
povídám:zkus ho  namidlit,on pak jde  líp dolů.A tak  on přišel k
obrovi  s kbelíkem  a rozdělává  si mydlinky  a jak  se tak v tom
kbelíku ráchál,tak ho Koloděj zašláp.
ZLATA:
Namydlit,sundat,to bude prsten.
KRÁT:
No ,teď to pěkně dokončete-prsten.
ZLATA:
Vzrušením se mi dme prs ten.
D.V.:
Jen ho tak lehce podrážkou přimáčk a bylo poněm.
ZLATA:
Chudáček.
KRÁT:
plaváček.
D.V.:
Byl to dobrý člověk,říkal Koloděj,zvlášť prsíčka si pochvaloval.
JASOŇ:
On žere lidi......že se nestydí.

D.V.:
Koloděj má lidi rád.
ZLATA:
Jasoni mám otebe strach,ach.
D.V.:
Třikrát  se  jí  musíš  tím  prstenem  dotknout:
 dotkneš  li se jí poprvé-přestane být mužem,
        "          podruhé-promění se v ženu,
        "          potřetí-vrátí se její bývalá krása.
         v lese
------zvuk žaludku obra
OBR:
Hergot já bych jed ,ta bába  s roštím byla tvrá jako houžev,už to
jíst nebudu,nedělá  mi to dobře a  svědí mě hlava,zajdu si  asi k
Balatonu,pěkně si ji vydrbu,mám to samej kamzík.
ZLATA:
Tatínku huuu.
KRÁL:
tady.
OBR:
A hele jde mi sem ňáký jídlo.
ZLATA:
Kde je Jasoň?
JASOŇ:
Už jdu.
KRÁT:
Přátelé  sem ke  mě,musíme se  držet po  hromadě,protože na  obra
můžeme narazit každou chvíli.

JASOŇ:
Co to vůbec je tohle?
KRÁL:
To nevim,nějjaký ranec,tady je to svázané.
JASOŇ:
Co tam je?
KRÁL:
To nevim,ale strašně to páchne.
KRÁT:
Co  říkáte děti,obr  že je  tady?Prý je  tady někde obr,musíme se
rozhlédnout.Ale děti,ne  prosím vás všechny  najednou,to je potom
zmatek  a já  ničemu  nerozumím.Pěkně  jedno po  druhém.Tak třeba
ty,jak se jmenuješ?Jižíček.On ještě nemá zuby,on už nemá zuby.
KRÁL:
Smutné.
KRÁT:
Tak  copak  si  nám  chtěl  říct.Jo  tobě  se  to nelíbí,ty chceš
domu.Ono se mu to nelíbí,to už vydrž už brzo bude konec.
OBR:
Hej vy tam dole
KRÁL:
Pane bože obr.
OBR:
A hele nevěsta,tak sis to rpzmyslels?
ZLATA:
Nic  jsem si  nerozmyslela,tady je  můj nastávající  a bude  se s
tebou bít,ty stvůro-vlastně nestvůro.
KRÁT:
Né tak zhurta třeba se s ním dá mluvit po dobrém.
OBR:
Seřaďte se,bude oběd.
KRÁT:
No vidíte,chce nás dokonce pohostit.
KRÁL:
Čím to budeme jíst?Má tu někdo příbor?
OBR:
Sůl-nemá někdo z vás u sebe sůl?
KRÁT:
Mám celý pytlík.
OBR:
Tak se vzájemně osolte.
JASOŇ:
Tak takovýhle oběd zamýšlíš,ale to ses přepočítal.Kryj se srabe!
ZLATA:
Tatínku nemohu se na to dívat.
KRÁT:
Ani nemusíte  princezno,tomu,kdo nesnese pohled  na ten lítý  boj
poslouží  můj  bystrý  zrak.Tak   princ  Jasoň  se  obrovi  směle
postavil.Obr  se  naklání,naklání  se  níž  a  níž a hledá prince
Jasoňě  v porostu  a princ  Jasoň se  snaží obra  vylákat a zatím
Koloděje jen tak  oťukává mečem a jak vidím  bude obtížné soupeře
od  sebe rozlišit,protože  mají oba  bílé kabáty.A  teď se  princ
jasoň zachytil  obrova prstu a  už ho mydlí,ale  nejde to přátelé
nejde to,prst  je samá pěna,ale prsten  né a né dolů  a tak princ
Jasoň  zaútočil  na  obrovo  citlivé  místo-na  brňavku.Tak je to
správné,to byl úder přátelé a  ještě jeden,tak se nám to líbí,tak
se  na obra  musí,ano a  teď  obr  umdlévá a  teď se  dokonce obr

Koloděj s hanbou,ano s hanbou plazí z bojiště a není to obr je to
princ Jasoň.
JASOŇ:
Myslím,že má dost-tuhý kořínek a víte co udělal,kyž zjistil,že mu
jdu  po  prstenu?Zabalil  ho  do  kapesníku  a  strčil  si  ho do
kapsy.Kdepak silou tu nic nezmůžeme.
KRÁT:
Kdepak já to říkám od začátku,musíme na něj lstí.
KRÁL:
Ale jak?
JASOŇ:
Nějak šikovně ho přinutit,aby ten kapesník vyndal.
KRÁT:
Seno přátelé,alespoň tři fůry sena,senná rýma udělá svý.
ZLATA:
Nebo ho rozplakat,vždyť i takový obr musí mít srdce.
JASOŇ:
Jak chcete takového netvora rozplakat?
KRÁL:
Když je tak hrr do ženění ,zkusme to s ním přes ženský ne?
KRÁT:
Výborně,už dlouho jsem neslyšel tak výborný nápad.
KRÁL:
Ten člověk semi začíná líbit.
KRÁT:
Obře Koloději máme pro tebe nevěstu,je to krásná obryně.
OBR:
Jak se jmenuje?

JASOŇ:
Jmenuje se maruška.
KRÁL:
To se nehodí pro obryni.
ZLATA:
Stáňa,to je pěkné jméno.
KRÁT:
Je  to  obryně  Stáňa,umí  výborně  vařit,dělala  by  ti obrovské
knedlíky.
JASOŇ:
A španělské ptáky.
KRÁT:
U ní bys měl domov jako klícku -u ní bys měl domov jako klec.
OBR:
A ona mě chce?
KRÁT:
Chce tě Koloději,měli byste spolu malé obříky.
OBR:
To by se mi líbilo.Proč za mnou Stáňa nepříjde?
KRÁT:
Štítí se tě,protože žereš lidi!
KRÁL:
A nemeješ si nohy.
KRÁT:
Ano přátelé už posmrkává.
JASOŇ:
Zůstaneš sám Koloději a nikdo ti nezatlačí víka.
ZLATA:
Pláče,Koloděj pláče.
JASOŇ:
A vztahuje kapesník.Mám ho je vyhráno!
OBR:
Já slábnu,bože já slábnu,jsem slabý jako dítě.Sbohem Stáňo.
      pád obra
JASOŇ:
A nyní ti zlatovlásko vrátím tvoji dívčí podobu.
KRÁL:
Počkej  s tím  princi Jasoňi  na zámek,ženská  by nás  cestou jen
zdržovala.A nyní za mnou na zámek.
      na zámku
KRÁL:
berte si co hrdlo ráčí.
JASOŇ:
Já bych si s dovolením vzal
KRÁT:
Já bych si s dovolením také vzal
ZLATA:
Já bych si s dovolením také vzala
KRŽL:
a nyní  ti  Zlatovlásko  princ  Jasoň  vrátí  tvou  podobu.Jdi  a
převlékni se do svých svatebních šatů.
      svěrák
ZLATA:
Tak co mi říkáte?
KRÁL:
No dceruško k tvé bývalé kráse chybí jen krůček.
JASOŇ:
Nechybí krůček jeden pane králi,ale tři.
KRÁL:

Nuže princi Jasoňi,učiň je.
JASOŇ:
Dotýkám se tě poprvé,abys přestala být mužem,(knír)
    "         podruhé,abyses stala ženou,(paruka)
    "         potřetí,aby se ti vrátila tvá dívčí krása.(prsa)
KRÁL:
Nuže si spokojen Jasoni?
JASOŇ:
Je opravdu krásná,já bych si jí s dovolením vzal.
KRÁL:
Děti  zlaté,tady je  vaše svatební  komnata a  chůva vám  dala do
nohou,jak je  u nás zvykem,teplou  žehličku a vás  ostatní zvu do
svých vinných sklepů.
DRSOŇ:
Sakra kde jsou?
KRÁT:
Mladí v ložnici ,staří ve sklepě.
DRSOŇ:
A sakra,tak to jdu s křížkem po funuse.
KRÁT:
S křížkem po svatbě princi.
DRSOŇ:
Myslel jsem,že  budu všechno jen  z povzdálí sledovat  a v pravou
chvíli se do věci vložím a  teď mi nezbývá ,než abych všechno jen
z povzdálí sledoval......A víte že to taky není špatný?
KRÁT:
A tak nám ta pohádka pěkně  končí.Pana krále a děda vševěda hřeje
ohnivé  víno,prince  s  princeznou  jejich  žhavá  žehlička  a ty
Jiříčku jseš jistě rád ,že už  můžeš jít domu,viď?A já děti půjdu
zase  dál  tím  širým  světem.Snad  se  zas  najde někdo,kdo bude
potřebovat mé služby.Koho to vidí  mé bystré oči,není to kralevic
na   bujném  oři?Je   to  kralevic   na  bujném   koni.Buď  zdráv
kralevici,máš pěkného koně.

<< Zpět do textíků