Sněhurka a sedm trpajzlíků

   Bylo jednou jedno království, a tomu království vládnul moudrý král.
     Ten král byl dlouhou dobu svobodný otec. Měl jedinou, pravděpodobně
     i vlastní, dceru jménem Sněhurka.
        Byla to krásná dívenka s alabastrově bílou pletí od prášku do
     pečiva a jasně modrýma očima se zarudlým bělmem, protože mezi jejím
     salonkem a chodboou byly masívní lítací dveře. Měla nádherné husté
     řasy - na každém oku nejméně 2. Budila dojem citlivé osoby, neboť
     v koutku se jí neustále leskla slza. Její krásně tvarovaný nosánek
     bambulovitého tvaru překrýval uzardělé rty mrtvolné barvy. Dívčin
     půvab podtrhovala mohutná kštice - 3 černé vlasy, které si každé ráno
     pročesávala svým zlatým kartáčem.
        Jednoho dne se král oženil. Byl to prostý civilní sňatek s nějakými
     těmi ubohými 500 hosty. Sněhurčina macecha byla zlá ! Každý večer
     zavelela  "Vyčůrat, vyčistit zuby a spát !" Takhle zlá macecha měla
     podlézavé zrcadlo. Pokaždé, když se před něj postavila, osleplo, aby
     královna neviděla svůj plnovous. Proto se musela uchýlit k jiným
     sdělovacím prostředkům.
        Hned nato, co Sněhurka odešla do sklepa, kam chodila z léčebných
     důvodů proti astma, spát, macecha ve svém pokoji odkryla trezor za
     obrazem Mony Skřeta od da Vincka, vyndala kouzelnou učebnici biologie,
     řknouce:
        "Žule, žule, bižule,
        ty nevděčná knížko,
        řekni, kdo je nejdokonalejší člověk. S postavou pevnou složenou
        z dokonalých eukaryotních buněk, s páteří rovnou jak šikmá věž
        v Pise a myslí bystrou a jasnou jak benzínová studánka, kde plynový
        je les, kde stačí škrtnout zápalkou a letíš do nebes."
     Knížka se zachvěla, zavrzala, zaskřípěla a nalistovala léty
     opotřebovanou stránku svých znalostí, kam napsala:
        "Už 17 let ti píšu, že je to Sněhurka. To je takový problém to
        pochopit, nebo potřebuješ kontaktní čočky ?"
     Královnu jako vždy popadl vztek s takovou intenzitou, že vypadala jako
     při záchvatu padoucnice. Když se uklidnila, začala osnovat, spřádat a
     plánovat, jak se půvabné nevlastní dcerušky zbavit.
        Poté, co shlédla comixový seriál o Šmoulech v Rudém právu,
     Sněhurčin osud byl zpečetěn. Starý hajný ji zavedl do lesa a tam ji
     ponechal. Tajně doufal, že ji potká stejný osud jako Mauglího.
        Sněhurka šla lesem, a když opustila hranice rezervace, vzdala se
     naděje, že se hajný vrátí. Čím dále šla, tím více se místo kolem ní
     začalo podobat deštným pralesům. Tu visel z liány had, tu běžel lev
     požírající mršinu zebry, a čas od času na ní zaútočil nějaký ten
     orel skalní.
        Když vyšplhala až k úpatí Kilimanžára, objevila malou chaloupku.
     Aby ji nikdo nemohl překvapit, postavila se před dveře a rázně je
     rozkopla. Uvnitř sedělo 7 trpajzlíků na zemi kolem ohně. Neměli nic
     než své šaty.
        Dobrotivá Sněhurka se nemohla na jejich životní úroveň pod ostrým
     minimem dívat. Jako pravá venkovanka z New Yorku započala své dílo
     tím, že každému předurčila nějakou práci.
        Tomu kácet stromy, tomu vyplevelit zahrádku. Třetí vykonával
     tesařské a pokrývačské práce. Čtvrtý se postaral o zavedení elektřiny.
     Pátý byl zedník, který míchal maltu na dům a ve volném čase dělal
     asfaltovou cestu. Co kdyby tam někdy vedla dálnice !
     Šestý se postaral o šití, pletení a háčkování, zatímco sedmý byl
     uzavřen v kuchyni a jeho jediný výběh byl do spíže. Sněhurka však
     měla nej, nej, nejdůležitější úkol ze všech. Na všechny dohlížela.
        Pod jejím vedením dokázali trpajzlíci upravit chaloupku tak, že
     vypadala jako ruské velvyslanectví.
        Mezitím macecha, která na mučidlech vymámila z hajného, že Sněhurka
     žije, spáchala plán, jak se zbavit půvabné dívenky. Převlékkla se za
     vojína US army a sehnala si pytlíček lentilek a smrtelnou dávku
     heroinu, na kterou nebyla Sněhurka zvyklá. Drogu vpašovala do
     lentilek, a ještě se pojistila lahví Gorbatschow vodky.
        Cestu do pralesa našla snadno, neboť tudy vedla silnice, jež
     vytvořil pátý trpajzlík se svým buldozerem značky LEGO. Vyčíhala si
     dobu, kdy byli trpajzlíci pryč a důvěřivá Sněhurka zůstala sama doma.
        Jakmile dívenka spatřila mužně a sexy vypadajícího vojáka, začala
     žadonit, aby u nich zůstal na noc. Ale ten neopětoval její touhy, jen
     jí nabídl sladké bonbóny, vodku na utišení žalu a sprostě zmizel.
        Zhrzená Sněhurka oblízla všechny bonbóny z pytlíku, vodku vypila
     na ex a upadla do komatu. Když se trpajzlíci večer vrátili a našli jí
     na zemi, zajásali: "Už je to tady ! Už je to tady ! Konec Sněhurčiny
     Diktatury !" Z vděčnosti k tomu, kdo to udělal, vyrobili skleněnou
     rakev a svého bývalého samovládce do ní uložili. Poté, co vykonali
     dlouhou smuteční hostinu - trvala asi 2 týdny, si zhluboka oddechli.
     Ovšem předčasně.
        Za pár let se tu objevil princ. Dozvěděl se o osudu nešťastné
     krásky, když při tažení proti jejímu otci vybrakoval hrad a našel
     kouzelnou učebnici. Trpajzlíci na něj vyvinuli takový psychický
     nátlak, že jim rozvášněný princ slíbil, vzít si Sněhurku za manželku,
     jestliže mu prozradí místo, kde odpoodpočíval v pokoji.
        Prozíraví malí lidé ji již před lety před pohřbem mumifikovali,
     takže byla dosud v zachovalém stavu.
        Jak ji princ uviděl, zalitoval, že není v rozkladu (určitě by
     vypadala líp). Ale královské slovo je královské slovo.
     Na místě byl vykonán svatební obřad a hned nato si princ odvezl svou
     mladou krásnou novomanželku domů, kde pro ni měl připravenou zvláštní
     lednici.

                                 Konec

     P.S. - A jestli jim nevypnula lednice, žijí tam dodnes.
            A my máme klid.
                      1.,2.,3.,4.,5.,6.,7. trpajzlík


     Všechna práva vyhrazena pro vydavatelství F & F

     Autoří: Zuzana Fischerová & Soňa Floriánová

     Na PC přepsal: Jiří Malát

     Poznámka: Pokud chcete vyjádřit své názory, přispět nějakou povídkou
               pište: Jiří Malát, Nad Šutkou 13, 182 00 Praha 8 - Kobylisy,
               telefonujte: 02 / 84 84 42,
               modemujte: ALfthem BBS - 8417611, Jiri Malat
                          INFIMA BBS - 3122741, Jiri Malat - ID TERMINATOR,
                          ARMABETON BBS - 61049222, Jiri Malat- ID GUMIDEK

<< Zpět do textíků