Jak jsem cestoval



                 Když jsem  se takhle jednoho  pěkného dne probudil  vedle své
              ženy Marcely, dobře  jsem si ji prohlédl a  rozhodl se, že tento
              rok budu muset  více cestovat. Proto jsem uvítal,  když jsem byl
              za  své  pracovní  úspěchy   vybrán  ještě  společně  s  kolegou
              Ing.Macháčkem a  vedoucím odbytu Karlem Jílkem,  který sice nemá
              titul, ale má úspěch u  žen, na tematický zájezd POZNEJTE EVROP-
              SKÉ PŘÍSTAVY do Hamburku.
                 Radostně jsem ten den ve  vrátnici odpíchl a utíkal domů sdě-
              lit  ženě tu  radostnou novinu.  Pohled na  Marcelu, která  měla
              právě ve vlasech natáčky a  na obličeji pleťovou masku z droždí,
              mě přesvědčil,  že Hamburk už potřebuji  jako soli. Marcela však
              byla  jiného  názoru  :  "Tvůj  přístav  je domov, Kájo," řekla.
              Namítl jsem,  že mě přitahují lodě.  "Tak jsme mohli jet  k mojí
              mamince do  Děčína !"
                 "Jenže to by  pak byl zájezd za trest a  já ho mám za odměnu,
              Marcelko."
                 Letmo  jsem políbil  ženu na  droždí a  odešel do  restaurace
              U kotvy na předcestovní  poradu. Macháček s Jílkem tam  už na mě
              čekali.
                 "Tak kluci,  co si vezmeme s  sebou ?" zeptal jsem  se, sotva
              jsem dosedl.  "Tady jsem to  sepsal," pochlubil se  Jílek a hned
              také četl : "Desetkrát džuveč, šišku turisty, ten vydrží nejdýl,
              litr tuzemskýho, šest svíček."
                 "Na co svíčky  ?" podivil jsem se. "No,  kdyby v hotelu vypli
              proud.  Máme svý  zkušenosti ze  služebních cest.  Vzpomeň si na
              Náchod," usadil  mě Jílek a  hned pokračoval :  "Třikrát kafe za
              dvanáct a ponornej vařič, podnikový  suvenýry na výměnu a pytlík
              dvoukorun do  automatů." Vyjádřil jsem  se seznamem spokojenost,
              ale  Macháček byl  jiného názoru  : "Pánové,  nejedeme na tramp,
              jedeme  reprezentovat  podnik.  Uvědomte  si,  že  máte  všechno
              hrazený  od  ROH.  Džuveč  si  schovejte,  až  pojedete  v  létě
              s rodinou na Zlatý písky do  Bratislavy. My musíme sehnat akorát
              marky a spolehlivou pánskou ochranu."
                 "Proč ?" zeptal jsem se, "ty se chceš prát ?"
                 "Nech si  ty kecy na koledu.  Hamburk je město hříchu  a naší
              povinností je  sice dobře reprezentovat,  ale neriskovat zdraví.
              Nerad bych, až se vrátíme, zamotal našemu zdravotnictví hlavu."
                 Banka i gumárenský průmysl nás  vybavily perfektně. Až na to,
              že bance jsme museli ještě  trochu pomoci v černé pobočce hotelu
              ALCRON. Kurs  jedna ku třiceti  byl ten den  sice trochu nepříz-
              nivý, ale nakonec do Hamburku  nejezdíme každý týden, a tak jsem
              to vydržel. Den před odjezdem jsme ještě zvolili vedoucím našeho
              kolektivu Ing.Láďu Macháčka,který z nás měl s cetováním největší
              zkušenosti, neboť byl už třikrát v Bulharsku jako kapitán podni-
              kového  mužstva  nohejbalu  a  jedenkrát  v  Rumunsku  s Balneou
              a s  pohmožděným  kolenem,  do  kterého  ho  v  Bulharsku kopli.
              Protože  si z  EFFORIE SUD   s Balneou  přivezl úplavici  a také
              proto, že  má příliš často  prsty v nose,  přezdíváme mu dr.Emil
              Holub.


                 V pondělí ráno v 7.00  hodin byl sraz všech účastníků zájezdu
              u Rudolfina.  Odjezd naplánovaný  na  osmou  se však  však jemně
              zdržel.  Řidič  autobusu,nositel  odznaku  MILIÓN  KILOMETRŮ BEZ
              NEHODY,   Václav   Dvořák,   ležel   pod   autobusem,  opravoval
              převodovku,ze  které crčel  olej  a  prozpěvoval si  píseň Svoji
              škodověnku  mám tak  rád. Po  dvou hodinách  ležení byla olejová
              nádrž prázdná a ochraptělý  milionář Václav nás požádal, abychom
              si všichni  vystoupili, protože tuhle závadu  by nedal dohromady
              ani  Ferda  Mravenec,  že  musí  zajet  do depa autobus vyměnit.
              Nastal chaos. Mnozí účastníci zájezdu vytáhli šroubováky, začali
              jimi obratně točit a vytahovat  z různých částí autobusu roličky
              stočených  bankovek různých  měn. Laborant  Tuček, jemuž  dolary
              zapadly  do  podlahy,  klečel  před  vousatou účetní Maršálkovou
              a plačíc žadonil o pinzetu. Když  mu nabídla, že mu vytrhá vousy
              sama,  neboť  má  na  to  grif,  mávl  odevzdaně  rukou  a začal
              v podlaze dloubat nožíkem.
                 Nový autobus byl přistaven v 16.00 odpoledne. Nastoupili jsme
              a čekali  ještě chvíli  na Tučka,  který přijel  z depa taxíkem.
              V levé  ruce  držel  vítězoslavně  potrhané  dolary  a úpěnlivým
              hlasem prohlásil: "Musíte mi zastavit  u papírnictví ! Ještě než
              opustíme naši  drahou, milovanou vlast,  musím sehnat průhlednou
              lepenku !"
                 Další větší zdržení bylo kupodivu  až na celnici. Na občanské
              upozornění z místa bydliště  byl podnikovému lékaři MUDr. Mazán-
              kovi celními  orgány bolestivě vytažen  z nedůstojného místa  na
              těle lékařský  diplom. Marně se  vymlouval, že chtěl  v Hamburku
              léčit chudé.  Tematický zájezd POZNEJ EVROPSKÉ  PŘÍSTAVY byl pro
              něj ukončen v širých šumavských hvozdech.
                 Konečně se dal autobus znovu do pohybu. Řidič milionář Václav
              šlápnul pořádně  na plyn a vědom  si toho, že zde  není omezován
              vyhláškou  100, vyvinul  šedesátikilometrovou rychlost.  Někteří
              účastníci zájezdu  si prohlíželi krajinu,  ale my čtyři  jsme se
              zájmem sledovali mzdovou účetní Věru Úlisnou, které padala hlava
              na všechny strany,nejčastěji pak dozadu. Zrovna když jsme začali
              uzavírat sázky, proč tomu tak je,  Věra Úlisná se s výkřikem "Už
              to  nevydržím   !"  chytla  za  hlavu   a  s  chatrnou  výmluvou
              :"Proboha,co mi to tam ta  kadeřnice zase dala...?" začala vyta-
              hovat z drdolu broušený servis Moser pro šest osob.
                 Milan Vágner  z osobního oddělení,  vedoucí podnikového foto-
              grafického kroužku,  vyndal fotoaparát a začal  Úlisnou i servis
              fotit bleskem. "Ať na tebe,  Věruško,máme nějakou památku v pod-
              nikovém albu  !" řekl, a  tím naznačil, že  mu na tomto  zájezdu
              nepůjde ani tak o evropské přístavy jako spíš o kolektiv.
                 "Ta Úlisná se ale má, má  tak někdo kliku !" šeptal závistivě
              Jílek. "Servis Moser  ! Mně by se na  hlavě neudrželo ani rajské
              jablíčko..." a s beznadějí v očích si přejel hlavu, která nejvíc
              připomínala koleno  a kde pár  osamělých vlásků nemělo  problémy
              s nedostatkem místa.
                 Při první zastávce na cizím území, u benzínové pumpy, nevydr-
              žel Macháček napětí okamžiku,  vystoupil a z automatu NECKERMANN
              se  za rachotu  dvoukorun  začaly  sypat žvýkačky  a punčocháče.
              Macháček, rozrušený tím, že  to opravdu fubguje,si spletl sorti-
              ment a začal jedny punčocháče žvýkat. Brzy však seznal svůj omyl
              a s vrozenou  českou skromností požádal  majitele pumpy, aby  mu
              punčocháče vyměnil za jiné, když mu udělal takovou tržbu.


                 Pach moře a nafty nás  přivítal. Byli jsme v Hamburku. Ubyto-
              vali nás v  hotelu kategorie C s honosným  názvem SANTA FÉ. Naše
              trojice protekcí  získala jednolůžkový pokoj  se šikmým stropem,
              který silně  připomínal chudou lodní  kajutu. "Přístav se  neza-
              pře," prohlásil  Macháček a začal  zkoumat dvě přistýlky,  které
              byly k  nerozeznání podobné našim  spartakiádním lehátkům. Loso-
              vali jsme. Gauč vyhrál Macháček, hned se na něm šťastně rozvalil
              a dělal nám chutě.  Ozvalo se zaklepání a ve  dveřích se objevil
              vedoucí zájezdu.  "Mládenci, vedu vám  ještě jednoho nocležníka,
              prý tady máte gauč dvoják !"
                 "Jdi  kousek  dál,"  řekl  fotograf  Vágner  a  lehl si vedle
              Macháčka. "Mládenci, myslím, že by bylo správné a čestné říci si
              o sobě pravdu, ať je jakákoliv. CHRÁPU !!!"
                 Fotograf  Vágner bohužel  nelhal. Ačkoliv  jsme byli  z cesty
              smrtelně vyčerpáni, nikdo  z nás tu noc nezamhouřil  oka. To, že
              úderem desáté hodiny večerní začal hrát orchestr těsně za gaučem
              (později jsme zjistili, že od  pódia jsme odděleni pouze umakar-
              to- vou stěnou) nám tolik nevadilo. Náhle se ale ozvalo cosi, co
              silně  připomínalo  zvuky  stáda  zděšených  hrochů  při  požáru
              v džungli.  To  fotograf  Vágner  usnul spánkem nespravedlivých.
              Macháček vyskočil z gauče jako bodnutý včelou. "Kurňa chlapi, to
              je příšerný, to  snad ani není pravda ! S  ním spát nemůžu, sra-
              zíme spartakiádní lůžka !" "Ani nápad," bránil se Jílek, "vyhrál
              jsi gauč, tak si užívej !"
              "Tak  mu ucpu  výfuk !"  vykřikl Macháček  pomstychtivě a nacpal
              Vágnerovi  do nosu  dvě fazole.  Chvíli bylo  ticho,pak se ozval
              nádech, fazole  nevydržely - a Vágner  sestřelil lampičku. Chrá-
              pání potmě  bylo ještě děsivější.  Na dveře se  ozvalozabouchání
              a vešel číšník. "Meine  liebe Herren, was ist das  ? Das ist un-
              möglich !"
                 Pochopili jsme,  že Vágnerova produkce ruší  hosty v baru při
              tanci a že  špatně slyší hudbu. Společnými silami  jsme se vrhli
              na  Vágnera, ale  přes veškeré  úsilí se  nám ho nepodařilo pro-
              budit. Vedoucí orchestru k nám vešel už bez klepání. "Meine Her-
              ren, das ist  Skandal !" Posvítil si na  chrápala baterkou a bez
              okolků mu vrazil do úst dusítko z jazztrubky.
                 V  6.30  ráno  se  ozvalo  řinčení  budíku PRIM nařízeného na
              sedmou. Vágner  se protáhl, posadil se  a jak zazíval, zatroubil
              Třešňové květy.  Vyndal si dusítko  a řekl :  "To jsou ale  blbý
              fóry!" načež  si dusítko vyfotografoval.Pak  odešel,prý fotogra-
              fovat přístav.
                 Usnuli jsme vysílením. Probudil nás až orchestr v deset hodin
              večer. Jílek už byl vzhůru a jeho oko bylo připlácnuté k umakar-
              tové stěně. "Co se to sakra děje ?" zeptal jsem se, ale Jílek mi
              dal prst  na ústa: "Psst  ! Navrtal jsem  to, ty vole  ! Pojď se
              podívat !"  Nasadil jsem oko k  umakartu. Viděl jsem všechno,nač
              jsem vlastně toužil  do Hamburku přijet. Program byl  už v plném
              proudu. Na  pódiu přímo před  námi se promenovalo  šest krásných
              dívek, které se zjevně chystaly ke striptýzu. Rychle jsem probu-
              dil Macháčka. Bleskem jsem mu  vysvětlil naší situaci. Byl štěs-
              tím bez sebe. Jílek už mezitím  vrtal další dvě díry, abychom se
              nemuseli tlačit.
                 "To je vono," mnul si ruce Macháček, "každej svojí hvězdárnu.
              Klucí, my jsme  se ale uměli narodit !  Celej tejden odtud nevy-
              táhnu paty. Přístav i s loděma nám mlžou políbit prdel !"


                 Uvařili jsme si rychle jednotlivě grog a zasedli každý ke své
              díře.  Krasavice  na  pódiu  začaly  odhazovat  jednotlivé části
              oděvu. Měli jsme oči navrch hlavy, schylovalo se k finále. "A to
              všechno máme zadarmo ! Víte,  kolik tam stojí vstupný ?" liboval
              si Macháček. Gong. Tuš - a spodní prádlo z krasavic spadlo. Před
              našima dírama  se kroutilo šest nahých  chlapů. No prostě, výlet
              do Hamburku  se zase jednou  plně vydařil !!!  Už se zase  těším
              domů na Marcelu. Zlatý droždí !!!

<< Zpět do textíků