Jak jsem hledal nevěstu
Až do svých čtyřicátých narozenin jsem si žil celkem spoko-
jeně. Každé ráno, abych ušetřil korunu za veřejnou hromadnou
dopravu, jsem proháněl kolečkové brusle do Vysočan, do práce.
Cesta mi ubíhala dobře, protože jsem se držel v těsném závěsu za
autobusem linky 136. Sice mě trošku znervózňovalo, že školní
mládež a učňové na mě ze zadní plošiny pokřikovali: "Za vozem,
za vozem !!!". Na podzim a v zimě jsem pokřik ještě vydržel, ale
na jaře a v létě, kdy okna autobusu byla otevřená a školáci při-
dali k pokřiku i slinu, jsem musel jezdit v gumové koupací
čepici.
Jakmile jsem přijel do továrny,uložil jsem brusle do skříňky,
svlékl koupací čapku a umyl si obličej solvinou. Pak jsem si
oblíkl pracovní kombinézu s nápisem FORMULE 1 a ujal se řízení
ještěrky, se kterou jsem najel již téměř 30 km bez nehody
a která byla stále jako nová, neboť jsem ji denně leštil indu-
lonou. Miluji totiž dopravní prostředky všeho druhu. Proto,
jakmile přijdu z práce domů, pracuji na výrobě dvoukoloběžky, se
kterou bych se rád vydal na cestu kolem světa. První etapu jsem
nazval výstižně OD AŠE K TATRÁM. Práce mi jde od ruky, takže už
mám řidítka, dva zvonky a o kolečko víc.
Jistě se ptáte, proč stavím dvoukoloběžku, když jsem jen
jeden ale hodlám se vbrzku oženit a rád bych, aby moje cesta od
Aše k Tatrám byla i naší cestou svatební. Nejprve jsem se chtěl
oženit, až bude koloběžka v cajku, ale právě v den mých čtyři-
cátých narozenin se maminka rozhodla, že musím stavbu přerušit
a poohlédnout se po nějaké rozumné, inteligentní krasavici. Jsem
zvyklý maminku poslouchat na slovo, neboť má známé i na SNB,
a proto jsem hned druhý den zanesl do novin inzerát tohoto
znění: Čtyřicetiletý, mladý gentleman zajímavého vzhledu
a vzrůstu, majitel dvoukoloběžky, ruksaku a mapy, hledá dívku
podobných vlastností. Zn.:DALEKOHLED VÍTÁN. Do týdne přišlo hned
několik nabídek, vesměs z Bohnic. Nevím proč, ale maminka mi
nedovolila na ně odepsat, přestože jedna dívka si žila vysloveně
na úrovni. Psala, že bydlí v bílém domě s obrovskou zahradou, po
které se tiše pohybuje služebnictvo v bílých pláštích.
Zn.:Skotské střiky třikrát denně.
Rozhodl jsem se potom, že si najdu nevěstu v nějaké lepší
restauraci. Vybral jsem si z vkladní knížky na heslo VAŠEK JEDE
DO SVĚTA třináct korun a vyrazil do centra velkoměsta.
Dlouho jsem bloumal pěší zónou a šátral bystrým okem v oknech
drahých restaurací, ale nakonec jsem se rozhodl pro automat
KORUNA, neboť mi bylo sympatické, že se tam pokrmy likvidují ve
stoje a tudíž odpadá ona trapná věta:"Slečno, dovolíte, mohu si
přisednout ?" Protože se mi třásly ruce vzrušením, dal jsem si
sulc. Takovou krmi jsem snad opravdu ještě v životě nejedl ! Po
několika soustech jsem ztratil chuť k životu i k jídlu. Zrovna
jsem se chystal zabalit si rosolovitou pochoutku do novin,
doufaje, že na ni dostanu chuť o víkendu při práci na kolobrndě,
když se nějaký dobrý člověk nabídl, že to za mě dojí.
"Jistě, dobrou chuť, alespoň ušetřím za noviny, ještě jsem je
nečetl," řekl jsem. "A vy byste mi mohl oplátkou dát typ na
nevěstu, dobrý muži !"
Dobrý muž se na mě zkoumavě zadíval :
"Mladej, když přidáš pivo, dám ti skvělou radu do života."
Radostně jsem odběhl pro chmelovou pochoutku z ječmene a rýže.
Trochu jsem se sice zdržel u pípy, protože jsem se s vrchním
pohádal o správnou míru, ale přesto jsem radu obdržel.A jakou !
"Mladej, co se nevěsty tejče, nežeň se !" řekl ten dobrý muž
a nabídl se paní vedle, že za ni dojí svíčkovou.
Rada mi nějak nešla pod vousy, a tak jsem opět začal hledat
nevěstu sám. Bloumal jsem Korunou, ale ten den se zřejmě sytily
jen starší ročníky. Po hladové inteligentní krasavici nikde ani
stopy. Až u stolku vzadu jsem jich najednou zahlídl hned asi
patnáct, ale na můj vkus se mi zdály trochu moc černovlasé
a opálené a s tou inteligencí to taky nepřeháněly. Také se mi
nelíbilo, že zapíjejí pivo rumem. Protože logické myšlení mi
nečiní nejmenších obtíží, usoudil jsem, že Koruna není zrovna
dámské safari a dámy, které se tam přece jen vyskytují, by po-
třebovaly spíš ránu z milosti. Vyšel jsem ven. Před hotelem
Zlatá husa ve mně uzrálo rozhodnutí: Najdu si nevěstu na nějaké
diskotéce !
Druhý den večer, oblečen ve své nejlepší švestkově modré
šaty, fialového motýlka a sandály, jejichž podrážku jsem si
v dílně zdrsnil rašplí, abych neměl na parketu skluz a problémy
s rovnováhou, jsem se vydal do klubu mladých. Klub sám jsem
našel snadno, hudba středního proudu byla slyšet až k refýži.
U vchodu jsem požádal o vstupenku.
"Nesplet jste se,pane ? Vlachovka je v Praze 8 !" pronesl
urostlý uvaděč. Ale když jsem mu domluvil úplatkem, pustil mne
dovnitř. Děvčat byla v sále opravdová úroda. Chtěl jsem využít
toho, že jsem zatím v klubu jediný chlap, a požádal nejbližší
dívku o tanec. "Vole, nech se vyšetřit !" řekla dívka hlubokým
hlasem. Pochopil jsem,že ne každý, kdo má dnes v uchu náušnici
a delší vlas, musí být holka. Pak diskžokej nasadil punkhardrock
a všichni se vrhli na parket. Přimáčklý do kouta jsem
pochopil,že jsem si sandály drsnil zbytečně; skoro všichni
tančili na hlavě. Také mi došlo, že můj účes, zvaný Eman, už
dnes asi neletí. Skoro každá hlava byla z obou nebo aspoň z
jedné strany vystříhaná, někteří mládežníci měli dálnici i
uprostřed. Také barvy vlasů nebyly tradiční. Převládala zelená,
červená a modrá. Vzduch připomínal autolakovnu.
Rovněž můj oblek se do klubu již jaksi nehodil a ostře kont-
rastoval s ošacením ostatních. Měl jsem volit raději nějaké
volné roucho a kalhoty mrkváče. No, nevadí... Pro dnešek se
s tímto tanečním kroužkem rozloučím, pomyslel jsem si, ale zítra
všichni uvidí, jak umím jít s dobou. I když jsem už čtyřicetkrát
slyšel z jara kosa zpívat, myšlení mám mladé.
Druhý den o polední dvacetiminutové pauze, kdy je dílna nej-
méně hodinu prázdná, jsem oželel oběd a začal pracovat na své
vizáži. Nejprve jsem si změřil hlavu, nastavil frézu a před zr-
cadlem, které jsem si speciálně k tomu účelu donesl z umývárny,
začal kadeřnické dílo. Vyholil jsem si strany tak dokonale, že
jsem byl rád, že mi zůstaly uši. Napínáčkem z nástěnky jsem si
propíchl boltec a nasadil do něj fialovou šponu, kterou jsem
sebral u soustruhu. Opět jsem pohlédl do zrcadla : Začínal jsem
si sám sebe vážit !!! Zdálo se mi dokonce, že jsem nějak před-
běhl dobu. Ocelovým kartáčem jsem si vyčesal zbývající pruh
vlasů do kohouta a rozmýšlel, jak ho obarvit. Opět pomohla
nástěnka, jejíž heslo MLÁDEŽ DNEŠKA MÁ ZELENOU bilo do očí.
Vykročil jsem do lakovny - a povedlo se !!! Když se moji
spolupracovníci vrátili z oběda, zeptal se mně mistr : "Helou,
zelený mužíku, neviděl jsi tu někde Vaška ?"
"Ale já jsem přece Vašek, pane mistr !" odvětil jsem hrdě a
mistr mě poslal k závodnímu lékaři.
Místo do ordinace jsem však spěchal domů, abych si na večer
připravil vhodný oděv. Své modré kalhoty od obleku jsem tak
zcela nezavrhl, nýbrž jsem je vhodně podkasal a přichytil nad
kotníky gumičkou od zavařeniny a vytvořil tak naprosto originál-
ní dílo, tak zvané švestkáče, což domovnice Jílková potvrdila,
neboť pravila, že mám pecku. Místo saka jsem si vzal ubrus
a dírou uprostřed prostrčil hlavu. Všiml jsem si, že v rohu
ubrusu je přilepená vidlička - tak jsem ji tam nechal. Opásán
řetězem z vánočního stromku, v uchu prskavku, jsem vyrazil do
Vysočan. Pravda, cesta mi dnes trvala poněkud déle, neboť ze
dvou tramvají mne vyrazili a jeden občan mě omylem dal do čis-
tírny, ale nakonec jsem se do klubu přece jen dostal.
Co vám mám povídat ? Panáček u vchodu mě pustil bez vstupenky
a ještě se mi hluboce uklonil. Mládežníci mne ten večer zvolili
králem diskotéky. Akorát nevěstu jsem opět nesehnal. Už jsem ji
měl skoro na dosah ruky, ale když jsem ji požádal o tanec,
zvolna pronesla : "Vrať se do hrobu, strašidlo !"
Ano ano, vrásky na mém obličeji bohužel prozradily můj sku-
tečný věk. Ale není ještě všem dnům konec a toho bohdá nebude,
aby český Václav bez nevěsty z diskotéky utíkal ! Zítra si
nechám od kluků z autoklempírny vyklepat obličej !
<< Zpět do textíků
|