VLAKOVÁ SOUPRAVA PRO TŘETÍ TISÍCILETÍ

Rep. Vážení přátelé,hlásím se vám z nádražní restaurace třetí ce-
     nové skupiny ve Frýdku  Místku,kde právě probíhá celosvětové
     sympozium    s   názvem    VLAKOVÁ   SOUPRAVA    PRO   TŘETÍ
     TISÍCILETÍ.Frýdek-Místek dnes opravdu prožívá svůj velký den
     - jeho nádraží  bylo v Ženevě  vylosováno jako dějiště  této
     významné  události.Všude  plno  květin,depo  září  čistotou,
     lavičky jsou čerstvě natřeny,na neónovém nápisu svítí FRÝDEK
     a do  zítřka prý  bude  svítit  i MÍSTEK.  Někteří obyvatelé
     města,kteřé  se  vraceli  domů,tu  ani  nevystoupili  a jeli
     dál,protože  svou stanici  prostě nepoznali.Náčelník stanice
     pan   Zbyšek  Jaguda   nám  s   hrdostí  sdělil,že   všechny
     vlaky,které dnes měly  přijet,většinou také skutečně přijely
     a některé dokonce  přijely téměř včas.Škoda  jen,že se nepo-
     dařilo včas dokončit rekonstrukci druhé koleje a vlaky staví
     v polích.Ale díky nevšednímu  pochopení obětavých pracovníků
     místného JZD Záře,které pohotově  přistavilo valníky a trak-
     tory,nemusí zahraniční  účastníci šlapat do  kongresové sto-
     doly pěšky.Jednoho  z nich,který je  členem delegace japons-
     kých železničářů až z Tokia,jsem si pozval k mikrofonu a po-
     žádal  ho  o  rozhovor.Ne,nebojte  se,já neumím japonsky,ale
     dozvěděl  jsem se,že  pan Jokabuši  Kawasaky studoval  u nás
     v Ostravě školu  železniční a dopravní.Tak tedy: Jak vzpomí-
     náte na svá školní léta strávená u nás,pane Kawasaky ?

Kaw. Já  su Kawasaki ! S kratkym měkkym. - Systém vašich železnic
     mi  učaroval,ale  během studia jsem ho nepochopil.Proto jsem
     zustal  u  vas  v  Československu  na  praxi.Vyfasoval  jsem
     červenu  čepicu,píšťalku  a  robil  jsem  mašinfíru na trati
     Frýdek  Místek  - Moravská Třebova.A někdy,pokud bylo zrovna
     dost uhla,jsme dojeli aj dalej.

Rep. Pane Kawasaki,vy prý jste si u nás dokonce našel i nevěstu ?

Kaw. Ano,v Kurvine I.

Rep. A kde přímo jste se s vaší paní seznámili ?

Kaw. No tak moja Marcela prodávala v bufetovém stanku na nádraží,
     který  stojí  šikmo  v  rohu,takže  jsem  ji měl neustale na
     očích. Potom  jsem ju vylákal do  ubytovně,že jí ukážu svoju
     sbírku kalkulaček no a na svatého Jokabuši byly zásnuby.

Rep. A svatba byla v Československu nebo u vás ?

Kaw. Na potvoru u nás v Japonsku.

Rep. Proč na potvoru ? Byly snad nějaké problémy ?

Kaw. Problémy  byly,a  velké,bo  moja Marcela má osm sester a pět
     nevlastních  bratrů  a  každé z děcek má jiného tatu.Nemohli
     jsme  se  vejít do letadla.Marcela plakala,bo se do speciálu
     nevešla maringotka a lochneska.

Rep. Nyní žijete v Tokiu ?

Kaw. Ne,v Tokiu nežijeme,žijeme přímo pod Fudžijamu.Tchyňa Jaruna
     jest velmi spokojena,bo jí Fudžijama připomíná vysoké pece v
     Kurviné I.

Rep. A co děti,děti máte ?

Kaw. Ano,děti máme,dva malé Japonce.Jožina a Laďu.

Rep. A chlapci jsou po vás nebo po manželce ?

Kaw. Napůl.Jedno oko šikmé,druhé po Marcele.Též šikmé.

Rep. A kde pracujete ?

Kaw. Celá naša familia robíme na vlakové soupravě Hikari na trati
     šinkanzenu  Ósaka-Tokio.Já  robím jako mašinfíra a Marcela s
     chlapcami  ovládli bufetový vagón.Postupně vytlačili japons-
     kou  národní  kuchyni.Prodávají  kratke ostravské klobasy za
     dlouhé  japonské  peníze.A v současné době zavedli novinku -
     cigánské kuře na pražcích.

Rep. Takže si nežijete špatně ?

Kaw. To  v  žádném  případku.A  životní  standard naší famílie se
     zvýší  ještě  tím,bo  Marcela vymyslela vybírat v podmořském
     tunelu  mezi ostrovy Honšú a Kjúšú podmořskou přirážku,takže
     Japoncam se rozšířily panenky do českých parametru.

Rep. Čím  se  zabýváte po práci ve volném čase,pane Kawasaki,vy a
     celá vaše rodina ?

Kaw. Synci  Jožin a Laďa jsu tací vyžratí,že se věnují japonskému
     národnímu sportu sumo.Moja Marcela se přihlásila do kursů na
     gejšu.Má  ohromné  výsledky,ohromné výsledky.Japonský učitel
     tvrdí,že  to  není  samo  sebou,že  moja Marcela už to někdy
     musela  robiť.Tchyňu  Jarunu,která  neustále  do všeho klape
     zobákem,jsme  přihlásili,aby byla aspoň chvílu z domu,do le-
     teckého  kroužku kamikadze.A já osobně vedu jazykový kroužek
     češtiny  v Tokiu.Rabota ta mě velmi baví,bo su tam sam a mam
     klid.

Rep. No,vraťme  se  zase  k  vaší  profesi,pane Kawasaki.Japonské
     železnice se prý vyznačují naprostou přesností.Je to tak ?

Kaw. Bylo temu tak ! Naše  familie udělala v japonské dopravě ur-
     čitú revoluciu.To,že jsem studoval v Československu,se pros-
     tě nedá jen tak zapomenout.Když jsem poprvé přijel s vlakovú
     soupravú Hikari o tři  hodiny pozdě,bo Marcele zvlhly pražce
     a kuřata  sa nemohla  dogrilovať,šéf vlakového  dispe- čingu
     pan  Jókó Suzuki,který  uznává jedině  naprostú přesnost, mi
     vynadal  do  bezvědomí.  Když  se  probral  k  životu, chtěl
     spáchat harakiri.Vzal  jsem mu samurajský meč  z ruky a řekl
     jsem  mu :"Kurňa  pane  Suzuki,šak  jsme lidi,  nejsme žadne
     stroje !" Často večer vzpomínáme  s Marcelou na zlatý Frýdek
     Místek,kde hodina sem,hodina tam a nic se neděje.

<< Zpět do textíků