CSM Cinema - The part of CSM Family

                             present


   Beverly  Hills  902 10 CS version

               napsal Mikey 2.11.1995  11,00 - 12,00



                           EPIZODA 2.

                         VELKÉ PROBLÉMY

                            Scéna 1.

Interiér: Dylanův byt
Exteriér: Mírný podvečer

Kelly leží  na gauči a prohlíží  si časopis. Dylan sedí  s vážnou
tváří u psacího stroje.

Kelly: Dylane?

Dylan  neodpovídá, soustředěně  zírá  do  psacího stroje  a občas
zmáčkne některou z kláves.

Kelly: Dylane... jsi v pořádku?

Dylan obrátí  mírně oči v sloup  a odvrátí se od  psacího stroje.
Chvilku se zamyšleně dívá na Kelly a hladí si bradu.

D: Cože?

Kelly odloží  časopis. Vstane z  gauče a začne se  se založenýma
rukama procházet po pokoji.

Kelly: Dylane, takhle to nemá cenu. (naštvaně) Myslíš zase na ní?
D: Teda Kell, už mě s tím  vážně štveš. Víš moc dobře, že mám rád
   tebe. Brenda mi dávala jen pro pobavení. Nic k ní necítím.
Kelly: Tak proč jsi ke mě takový?
D: Jaký?
Kelly: Takový  chladný. Nedokážu to  pochopit. Od té  doby, co ti
       vybouchnul otec jsi jako vyměněný.
D:  (zamyšleně)  Víš,  Kell,  trochu  mě  to vzalo. Potřebuju být
    prostě chvíli sám. (opět se obrátí ke stroji).

Kelly se k  Dylanovi zezadu přiblíží a položí  mu ruce na ramena.
Dylan se začne jemně mazlit s její pravou rukou.

Kelly: Co to vlastně vyrábíš, lásko?
D: Víš, píšu.
Kelly: Aha (chápavě pokývne hlavou)
D: Jsi vzrušená, žejo?
Kelly: Ano, jak to víš?
D: Cítím to. (jemně ohrne nos a dál se mazlí s rukou)
Kelly: Ach Dylane...
D: Kell

Dylan vstane a pevně Kelly obejme.

D: (smutně) Jsem tak smutný
Kelly: (chápavě) Já vím...

Střih

                            Scéna 2.

Exteriér: Chodník před školou

Před školou  stojí Donna, David  a Steve. David  drží Donnu kolem
ramen.

Donna: Silvere, tu ruku dej dolů.
David: Ale Donno, chci jen..
Donna: Silvere, mě  nezajímá co chceš, ale vím  co já nechci. Dej
       tu ruku dolů.
Steve: (s úsměvem) Možná že ještě nevíte, co se mi stalo...
Donna: Určitě víme Steve
Steve: Promiňte, chtěl jsem jen...
Donna: Steve, mě nezajímá co chceš, ale vím co já nechci. Mlč.
David: (uculí se) Yo. To bylo dost dobrý.
Steve: (zamyšleně) Yo. To bylo dost dobrý.

K trojici se blíží Brenda s Brendnem.

David: Hele, Brenda a Brendn.

Brenda s Brendnem dojdou až k nim.

Steve: Ahoj Brendne
B: Čau Steve, slyšel jsem, co se ti stalo na východě...
Brenda: Ahoj Donno
Donna: Ahoj Brendo
David: Čau Brendne
B: Čau Davide ... Steve, slyšel jsem co se ti stalo...
Donna: Ahoj Brendne
B: Ahoj Donno ... Steve, slyšel jsem...
David: Podívejte, Dylan a Kelly

Po druhém  chodníku jde Dylan  s Kelly. Vedou  se za ruku.  Dylan
zamyšleně  kouká před  sebe. Kelly  má v  obličeji šťastný výraz.
Přejdou na druhou stranu ke škole, kamarádů si nevšimnou. Obejmou
se a zamilovaně si něco povídají.

B: Dylan nevypadá nejlíp.
Brenda: (rozechvělým hlasem) To on nevypadal nikdy.
B: Ségra, prosímtě, nech toho. Já vím,  že tě mrzí, že už s tebou
   nechodí, ale jak to mohl vydržet?
Brenda: (tázavě) Cože?
B: Vím,  že bych to  neměl říkat, ale  jak to mohl  vydržet. Když
   zrovna nepomáháš mámě v kuchyni, tak máš furt z něčeho strach.
   Jednou je to rakovina prsu, pak zase konečníku...

David se Stevem se začnou hrozně smát
Brenda se na ně upřeně dívá.
David a Steve se ovládnou a přestanou se smát.

Brenda: (plačtivě) Ach Brendne, jaks mi to mohl udělat?

Donna se neudrží a krátce se zasměje.

Donna: Promiň Brendo
Steve: Promiň Brendo
David: Promiň Brendo

Brenda se ještě jednou podívá směrem k Dylanovi a Kelly, kteří se
mezitím začali líbat. Pak se prudce otočí rychlým krokem odchází.
Ramena se jí chvějí, asi pláče.  Cestou vrazí do Andrey, která se
blíží ke zbylé čtveřici.
Andrea dojde až ke čtveřici. Ohlédne se za Brendou.

Andrea: (starostlivě) Co je s ní?
B: Má problémy
Andrea: Brenda?
David: Ne, tvoje bába
Steve: Sklapni

Andrea pokývne hlavou a začne si prohlížet špičky svých bot.

Donna: Podívejte, jdou k nám.

Dylan s Kelly přichází k nim.

Kelly: Ahoj všichni, vůbec jsme si vás nevšimli.
Donna: Ahoj Kelly, nechtěli jsme rušit.
B: Nazdar Dylane, ty ďáble.
D: Čau Brendne, jak se máš?
Kelly: Cítím se tak dobře. Kde je Brenda.
B: Má problémy.
Kelly: Brenda?

David se chystá něco říct, ale Brendn ho předběhne.

B:  Poslyš Dylane,  (šibalsky rýpne  do Dylana  loktem) jak se má
    tvůj otec? A vůbec, jakej byl sraz depešáků?
D:  (začne se  hrozně smát)  Ach Brendne,  ty mě  zničíš (dál  se
    hrozně směje)
Donna: Teda  Brendne, to snad  (rýpne loktem do  Davida, který se
       začal taky hrozně smát),  to přece... (nechápavě se podívá
       na Dylana, který se stále směje) Dylane, jak můžeš...
Kelly: Starej se o sebe Donno.
Donna: Co si o sobě mysl...
Andrea: Brendne, jak můžeš...
D: Nedělej si z huby sráč
David: Sklapni
Steve:  Yo.  To  bylo  dost  dobrý  (plácne  si  s Davidem, pak s
        Brendnem a nakonec s Dylanem...  pak se začne také hrozně
        smát)

Andrea pokýve hlavou a prohlíží si špičky svých bot.
Kelly obdivně vzhlíží na Dylana a na tváři má úsměv.

Kelly: Dylane, miluju tě.
D: Já tebe taky
B: No tak jsme se poškádlili, a myslím že bude zvonit.
Donna: Dobře. (podívá se na Kelly) Kamarádky?
Kelly: Kamarádky!

Brendn  s Dylanem  se chytnou  kolem ramen  a vyrážejí  směrem ke
školní  budově. Hrozně  se smějí.  Ostatní jdou  pomalu za  nimi.
Andrea si prohlíží špičky svých bot.

<< Zpět do textíků