Bylo nebylo. Na jednom definicnim oboru byl definovan
mocny logaritmus, ktery mel za dceru krasnou funkci. Sinus
x, jak se jeho dcera jmenovala byla skutecne nadherna. Jeji
ladna krivka byla zvyraznena absolutni hodnotou, kterou si
rada oblekala, puvab ji dodavala i velka frekvence a krasna
amplituda na sympaticky soumernem oboru hodnot. Pri usmevu
roztomile spulila periodu a nevadil ani jeji mirny
cosinovity predkus.
Funkce na celem definicnim oboru zily spokojene a mocny
logaritmus vsechny uznavaly jako sveho pana a vladce. Ale
jednoho dne se blizko logaritmickeho pravitka, kde kral
sidlil, usadila hrozna derivace. Terorizovala prave i leve
okoli a derivovala vse co ji prislo do cesty, az vsude kolem
lezely jen same nuly. Jednou vzkazala krali:"Za tyden
zderivuji tvoji dceru". I bylo mnoho smutku v prstencovem
okoli, az kral rozhodl:"Sinusoidu a pul definicniho oboru
dostane ten, kdo nas zbavi te hrozne derivace."
Zpocatku se hlasilo mnoho funkci, ktere se chtely s
nepritelem utkat. Ale dny ubihaly, a po derivaci vzdy
zustavaly jen nuly. Statecne slozene funkce metaly po
derivaci sve parametry,kvadraticke funkce chtely v boji
vyuzit parabolicky tvar svych grafu, ale vsichni podlehli. S
uspechem se nesetkal ani exponencialni rytir, ktery se sice
domnival, ze je pro derivaci neporazitelny, ale ta jej
chladnokrevne zderivovala pri zakladu y. O nabidce krale se
dozvedel i slechtic Arcus von Sinus. Byl moudrejsi nez
vsichni ostani, a proto se nevydal primo do boje, ale
nejdrive vyhledal stary moudry integral, ktery mel v boji s
derivacemi velke zkusenosti. "Dobre jsi udelal, ze jsi za
mnou prisel," rekl mu integral."Dam ti tri dary, ktere ti v
boji pomohou. Prvni je exponencialni stit. Je tvoren
slozenymi exponencialnimi funkcemi s ruznymi promennymi, a
proto je velmi tezke jej zderivovat. Muj druhy dar je tento
integracni mec. Je to jedina zbran, ktera je schopna
derivaci porazit. Tretim darem je tento cyklometricky
amulet. Bude ti stale pripominat abys pri integraci nikdy
nezapomnel pricist konstantu. A ted jdi a determinant te
provazej."
A prisel den, kdy mela byt zderivovana krasna princezna
Sin x. Doprovazena lehkymi linearnimi funkcemi kracela
princezna k doupeti straslive derivace. V tom se priritil
Arcus von Sinus na ohnive limite a zvolal:"Nic se neboj
krasna Pann...(?)...funkce. Jsem tu abych te zachranil" a
pobidl svou limitu ke cvalu. V tom uz vyleza derivace ze
sveho doupete. Zahledla bojovnika a vrha se na nej. Arcus
vsak neceka a utoci svym integracnim mecem, exponencialnim
stitem kryje kazdy pokus o derivaci. Vsude kolem odletuji
zkrvavene parcialni zlomky a po zemi se bezvladne povaluji
vnitrni funkce. Konecne se i derivace sesunula na zem. "A je
to." zaradoval se von Sinus. V tom se mu ale v
exponencialnim stitu zjevil stary moudry integral se zrzavym
plnovousem:"Moment princi. Druha derivace ti nic nerika ?" A
skutecne. Z doupete uz leze druha derivace a sape se na
rytire. A zase boj, zase zlomky a elementarni funkce vsude
kolem. Ale nakonec byl princ i s druhou derivaci hotov. Pak
nahledl do skript. "Ne, treti derivace uz skutecne
neexistuje," oddechl si. A uz se k nemu zenou stastne funkce
a oslavuji vitezstvi nad derivaci.
I stary mocny logaritmus prisel a dekoval. Pak se
zeptal Arcuse, jak se s nim vyrovna. " Jsem chrabry funkcni
predpis a slechtic Arcus von Sinus. Dejte mi svoji dceru,
krasnou Sin x a budu spokojen. Dostal tedy princeznu a meli
spolu krasnou Konstantu.
A jestli nezemreli, konverguji dodnes.
<< Zpět do textíků
|