Norma a 7 determinantu
Bylo, nebylo ... Za devatero bazemi a devatero
souradnicemi na jednom linearnim prostoru vladla zla matice.
Byla zla, nesnasenliva a povysena (to proto, ze mela velkou
hodnost) a velmi si zakladala na sve singularite. Na jejim
beta-okoli s ni zila krasna Norma. Matice mela kouzelna
skripta (sem muzete doplnit nazev sve nejoblibenejsi
ucebnice), ktera znala odpoved na vsechny otazky. Jednoho
dne se jich matice zeptala : " Skripta, Skripta, reknete mi,
kdo je na celem linearnim prostoru nejsamoadjungovanejsi ?"
- "Matematicky je to sice blbost," rekla skripta, "ale
nejsamoadjungovanejsi je krasna Norma, ktera zije na tvem
beta-okoli." Tu se matice velmi rozlitila, i zavolala k sobe
svuj Jordanuv tvar a prikazala mu : "Odvedes Normu z meho
beta-okoli do hlubokeho lesa mezi polynomy, a predhodis ji
tam dravym derivacim. " I uposlechl ji a v noci odvedl Normu
az na samy kraj linearniho prostoru, kde ji nechal krutemu
osudu. Norma plakala, kdyz ji tam tak opustil, a sla lesem,
bloudila mezi polynomy, zakopavala o jejich koreny
a koeficienty ji slehaly do tvare. A polynomy vidic jeji zal
zvucely noci v opernim sboru : "Matice zla, matice zla."
A tak Norma sla, az dosla na mytinu. Nektere polynomy tu
byly vykacene, a na jejich mistech zustaly velke absolutni
cleny. A mezi nimi stala mala mnozina. Norma sla dovnitr,
ale nikoho tam nenasla. A protoze byla unavena, lehla si tam
do hranatych zavorek a usnula.
Kdyz se Norma rano probudila, zjistila, ze se nad ni
sklani 7 determinantu. Vylekala se, ale jeden z nich ji
uklidnil :"Nic se nebol krasna Normo. Vime kdo jsi, i ze te
zla matice vyhnala do lesa mezi zle derivace. Mas stesti,
zesř sem prisla.Pro lite derivace v doplnku nasi mnoziny by
nebylo zadnym problemem zderivovat takovou krehkou
konstantu, jako jsi ty. Ale tady jsi v bezpeci a muzes s
nami v nasi mnozine zustat, jak dlouho budes chtit." Pak se
ji determinanty predstavily. Bylo to 7 minoru, kteri
nalezeli jedne dobre matici, a tak u nich Norma zustala.
Uplynulo nekolik period. Determinanty chodily kazdou
periodu do dalekych diferencialnich rovnic tezit
partikularni reseni a Norma se jim zatim starala o mnozinu.
A popadla matici znovu jesitnost, a zase se ptala svych
kouzelnych skript, kdo ze je na celem definicnim oboru
nejsamoadjungovanejsi." A skripta odpovedela :"Jako i pred
nekolika periodami az dodnes je nejsamoadjungovanejsi krasna
Norma, kterou jsi nechala vyhnat ze sveho beta-okoli." I
rozlitila se matice a rozhodla se, ze tentokrat se o Normu
postara sama. Proto se hermitovsky transponovala a jednoho
dne, kdy determinanty odesly do diferencialnich rovnic tezit
partikularni reseni prisla v podobe duveryhodne jednotkove
matice k jejich mnozine a zaklepala na supremum. Norma
vyhledla ven a rekla si :"Nejaka jednotkova matice klepe na
supremum. Co se muze stat. Pri nejhorsim ji pretahnu nejakym
sloupcem reseni a bude klid." A tak otevrela. Otevrena
mnozina ovsem ponechavala matici volnou pusobnost. Proto se
rychle transponovala zpatky do sve hrozive podoby a nez
mohla Norma cokoli delat, vypustila na ni derivace. Ty se na
ni vrhly, a kdyz se od ni po nekolika chvilich vzdalily,
lezela na horni mezi mnoziny jenom nehybna nula. Matice
odesla a nechala ji osudu.
Na sklonku periody se determinanti vratili z rovnic
domu. Kdyz videli u mnoziny lezet nulu, zacali narikat:
"Proc jsme se o ni lepe nestarali," bedovali a lomili
diagonalami. Ulozili ji do male podmnoziny a nechali ji tak.
Uplynulo mnoho period, kdyz jednoho dne prijel k
mnozine mlady Integral. Determinanty mu vysly vstric a on se
jich ptal :"Poradte mi moudri minori, hledam tu, ktera je na
celem linearnim prostoru nejsamoadjungovanejsi. Znate
takovou ?" "Ano zname. Zila tu s nami, ale zla matice ji
vyhnala ze sveho beta-okoli a pak ji nechala zderivovat. Ted
lezi tady v te podmnozine." "Nechte mne, at se na ni
podivam, prosil Integral." Determinanty mu to tedy umoznily.
Integral vesel do podmnoziny a uvidel tam lezet nulu. I v
tomto nulovem tvaru byla okouzlujici, az se integralu
tajily meze. "Je krasna," rekl. "Musim ji zachranit." A
pustil se do integrace. Kdyz byl hotov, zjistil, ze mu vysla
integracni konstanta, kterou byloo treba zvolit. A tak se
zeptal minoru :"Nemate tady nekde jeji identicke zobrazeni?"
"I mame, rekl nejstarsi z determinantu, sahl do kapsy a
podal mu fotografii. Podle ni Integral zvolil integracni
konstantu. A v tom Norma vyskocila, a byla zase zdrava, a
jeste samoadjungovanejsi nez kdysi. Integral i determinanty
se zaradovali, zlomky pili a dobre mocniny spolu meli.
No a potom se Norma s Integralem nechali prevest na
normovany tvar, minori jim jako svatebni dar dali spoustu
partikularnich reseni, a jestli je nekdo nezderivoval, tak
tam konverguji podnes.
Poznamka Autora : Matematicke zakony uvedene v tomto textu
neodpovidaji skutecnosti a jakakoli podobnost se stavajicimi
vetami a definicemi je ciste neumyslna a nahodna.
Pohadka4 je pokracovanim uspesne serie matematickych pohadek
PohadkaX.602. Mate-li zajem o predchozi dily, ktere vysly
mimo jine v soubornem vanocnim vydani Pohadky-Xmas-Pack,
zadejte je prostrednictvim e-mailu na adresach autoru:
Frigo : Zdenek Sustr
Pohadka
Pohadka4
Andy : Petr Toman
Pohadka2
Ondra : Ondrej Svetlik
Pohadka3
<< Zpět do textíků
|