>> Skok na menu >> Konec stránky
<< Zpět do textíků   Jméno:hamburg.txt
  Velikost:12 613 B

Jak jsem cestoval Když jsem se takhle jednoho pěkného dne probudil vedle své ženy Marcely, dobře jsem si ji prohlédl a rozhodl se, že tento rok budu muset více cestovat. Proto jsem uvítal, když jsem byl za své pracovní úspěchy vybrán ještě společně s kolegou Ing.Macháčkem a vedoucím odbytu Karlem Jílkem, který sice nemá titul, ale má úspěch u žen, na tematický zájezd POZNEJTE EVROP- SKÉ PŘÍSTAVY do Hamburku. Radostně jsem ten den ve vrátnici odpíchl a utíkal domů sdě- lit ženě tu radostnou novinu. Pohled na Marcelu, která měla právě ve vlasech natáčky a na obličeji pleťovou masku z droždí, mě přesvědčil, že Hamburk už potřebuji jako soli. Marcela však byla jiného názoru : "Tvůj přístav je domov, Kájo," řekla. Namítl jsem, že mě přitahují lodě. "Tak jsme mohli jet k mojí mamince do Děčína !" "Jenže to by pak byl zájezd za trest a já ho mám za odměnu, Marcelko." Letmo jsem políbil ženu na droždí a odešel do restaurace U kotvy na předcestovní poradu. Macháček s Jílkem tam už na mě čekali. "Tak kluci, co si vezmeme s sebou ?" zeptal jsem se, sotva jsem dosedl. "Tady jsem to sepsal," pochlubil se Jílek a hned také četl : "Desetkrát džuveč, šišku turisty, ten vydrží nejdýl, litr tuzemskýho, šest svíček." "Na co svíčky ?" podivil jsem se. "No, kdyby v hotelu vypli proud. Máme svý zkušenosti ze služebních cest. Vzpomeň si na Náchod," usadil mě Jílek a hned pokračoval : "Třikrát kafe za dvanáct a ponornej vařič, podnikový suvenýry na výměnu a pytlík dvoukorun do automatů." Vyjádřil jsem se seznamem spokojenost, ale Macháček byl jiného názoru : "Pánové, nejedeme na tramp, jedeme reprezentovat podnik. Uvědomte si, že máte všechno hrazený od ROH. Džuveč si schovejte, až pojedete v létě s rodinou na Zlatý písky do Bratislavy. My musíme sehnat akorát marky a spolehlivou pánskou ochranu." "Proč ?" zeptal jsem se, "ty se chceš prát ?" "Nech si ty kecy na koledu. Hamburk je město hříchu a naší povinností je sice dobře reprezentovat, ale neriskovat zdraví. Nerad bych, až se vrátíme, zamotal našemu zdravotnictví hlavu." Banka i gumárenský průmysl nás vybavily perfektně. Až na to, že bance jsme museli ještě trochu pomoci v černé pobočce hotelu ALCRON. Kurs jedna ku třiceti byl ten den sice trochu nepříz- nivý, ale nakonec do Hamburku nejezdíme každý týden, a tak jsem to vydržel. Den před odjezdem jsme ještě zvolili vedoucím našeho kolektivu Ing.Láďu Macháčka,který z nás měl s cetováním největší zkušenosti, neboť byl už třikrát v Bulharsku jako kapitán podni- kového mužstva nohejbalu a jedenkrát v Rumunsku s Balneou a s pohmožděným kolenem, do kterého ho v Bulharsku kopli. Protože si z EFFORIE SUD s Balneou přivezl úplavici a také proto, že má příliš často prsty v nose, přezdíváme mu dr.Emil Holub. V pondělí ráno v 7.00 hodin byl sraz všech účastníků zájezdu u Rudolfina. Odjezd naplánovaný na osmou se však však jemně zdržel. Řidič autobusu,nositel odznaku MILIÓN KILOMETRŮ BEZ NEHODY, Václav Dvořák, ležel pod autobusem, opravoval převodovku,ze které crčel olej a prozpěvoval si píseň Svoji škodověnku mám tak rád. Po dvou hodinách ležení byla olejová nádrž prázdná a ochraptělý milionář Václav nás požádal, abychom si všichni vystoupili, protože tuhle závadu by nedal dohromady ani Ferda Mravenec, že musí zajet do depa autobus vyměnit. Nastal chaos. Mnozí účastníci zájezdu vytáhli šroubováky, začali jimi obratně točit a vytahovat z různých částí autobusu roličky stočených bankovek různých měn. Laborant Tuček, jemuž dolary zapadly do podlahy, klečel před vousatou účetní Maršálkovou a plačíc žadonil o pinzetu. Když mu nabídla, že mu vytrhá vousy sama, neboť má na to grif, mávl odevzdaně rukou a začal v podlaze dloubat nožíkem. Nový autobus byl přistaven v 16.00 odpoledne. Nastoupili jsme a čekali ještě chvíli na Tučka, který přijel z depa taxíkem. V levé ruce držel vítězoslavně potrhané dolary a úpěnlivým hlasem prohlásil: "Musíte mi zastavit u papírnictví ! Ještě než opustíme naši drahou, milovanou vlast, musím sehnat průhlednou lepenku !" Další větší zdržení bylo kupodivu až na celnici. Na občanské upozornění z místa bydliště byl podnikovému lékaři MUDr. Mazán- kovi celními orgány bolestivě vytažen z nedůstojného místa na těle lékařský diplom. Marně se vymlouval, že chtěl v Hamburku léčit chudé. Tematický zájezd POZNEJ EVROPSKÉ PŘÍSTAVY byl pro něj ukončen v širých šumavských hvozdech. Konečně se dal autobus znovu do pohybu. Řidič milionář Václav šlápnul pořádně na plyn a vědom si toho, že zde není omezován vyhláškou 100, vyvinul šedesátikilometrovou rychlost. Někteří účastníci zájezdu si prohlíželi krajinu, ale my čtyři jsme se zájmem sledovali mzdovou účetní Věru Úlisnou, které padala hlava na všechny strany,nejčastěji pak dozadu. Zrovna když jsme začali uzavírat sázky, proč tomu tak je, Věra Úlisná se s výkřikem "Už to nevydržím !" chytla za hlavu a s chatrnou výmluvou :"Proboha,co mi to tam ta kadeřnice zase dala...?" začala vyta- hovat z drdolu broušený servis Moser pro šest osob. Milan Vágner z osobního oddělení, vedoucí podnikového foto- grafického kroužku, vyndal fotoaparát a začal Úlisnou i servis fotit bleskem. "Ať na tebe, Věruško,máme nějakou památku v pod- nikovém albu !" řekl, a tím naznačil, že mu na tomto zájezdu nepůjde ani tak o evropské přístavy jako spíš o kolektiv. "Ta Úlisná se ale má, má tak někdo kliku !" šeptal závistivě Jílek. "Servis Moser ! Mně by se na hlavě neudrželo ani rajské jablíčko..." a s beznadějí v očích si přejel hlavu, která nejvíc připomínala koleno a kde pár osamělých vlásků nemělo problémy s nedostatkem místa. Při první zastávce na cizím území, u benzínové pumpy, nevydr- žel Macháček napětí okamžiku, vystoupil a z automatu NECKERMANN se za rachotu dvoukorun začaly sypat žvýkačky a punčocháče. Macháček, rozrušený tím, že to opravdu fubguje,si spletl sorti- ment a začal jedny punčocháče žvýkat. Brzy však seznal svůj omyl a s vrozenou českou skromností požádal majitele pumpy, aby mu punčocháče vyměnil za jiné, když mu udělal takovou tržbu. Pach moře a nafty nás přivítal. Byli jsme v Hamburku. Ubyto- vali nás v hotelu kategorie C s honosným názvem SANTA FÉ. Naše trojice protekcí získala jednolůžkový pokoj se šikmým stropem, který silně připomínal chudou lodní kajutu. "Přístav se neza- pře," prohlásil Macháček a začal zkoumat dvě přistýlky, které byly k nerozeznání podobné našim spartakiádním lehátkům. Loso- vali jsme. Gauč vyhrál Macháček, hned se na něm šťastně rozvalil a dělal nám chutě. Ozvalo se zaklepání a ve dveřích se objevil vedoucí zájezdu. "Mládenci, vedu vám ještě jednoho nocležníka, prý tady máte gauč dvoják !" "Jdi kousek dál," řekl fotograf Vágner a lehl si vedle Macháčka. "Mládenci, myslím, že by bylo správné a čestné říci si o sobě pravdu, ať je jakákoliv. CHRÁPU !!!" Fotograf Vágner bohužel nelhal. Ačkoliv jsme byli z cesty smrtelně vyčerpáni, nikdo z nás tu noc nezamhouřil oka. To, že úderem desáté hodiny večerní začal hrát orchestr těsně za gaučem (později jsme zjistili, že od pódia jsme odděleni pouze umakar- to- vou stěnou) nám tolik nevadilo. Náhle se ale ozvalo cosi, co silně připomínalo zvuky stáda zděšených hrochů při požáru v džungli. To fotograf Vágner usnul spánkem nespravedlivých. Macháček vyskočil z gauče jako bodnutý včelou. "Kurňa chlapi, to je příšerný, to snad ani není pravda ! S ním spát nemůžu, sra- zíme spartakiádní lůžka !" "Ani nápad," bránil se Jílek, "vyhrál jsi gauč, tak si užívej !" "Tak mu ucpu výfuk !" vykřikl Macháček pomstychtivě a nacpal Vágnerovi do nosu dvě fazole. Chvíli bylo ticho,pak se ozval nádech, fazole nevydržely - a Vágner sestřelil lampičku. Chrá- pání potmě bylo ještě děsivější. Na dveře se ozvalozabouchání a vešel číšník. "Meine liebe Herren, was ist das ? Das ist un- möglich !" Pochopili jsme, že Vágnerova produkce ruší hosty v baru při tanci a že špatně slyší hudbu. Společnými silami jsme se vrhli na Vágnera, ale přes veškeré úsilí se nám ho nepodařilo pro- budit. Vedoucí orchestru k nám vešel už bez klepání. "Meine Her- ren, das ist Skandal !" Posvítil si na chrápala baterkou a bez okolků mu vrazil do úst dusítko z jazztrubky. V 6.30 ráno se ozvalo řinčení budíku PRIM nařízeného na sedmou. Vágner se protáhl, posadil se a jak zazíval, zatroubil Třešňové květy. Vyndal si dusítko a řekl : "To jsou ale blbý fóry!" načež si dusítko vyfotografoval.Pak odešel,prý fotogra- fovat přístav. Usnuli jsme vysílením. Probudil nás až orchestr v deset hodin večer. Jílek už byl vzhůru a jeho oko bylo připlácnuté k umakar- tové stěně. "Co se to sakra děje ?" zeptal jsem se, ale Jílek mi dal prst na ústa: "Psst ! Navrtal jsem to, ty vole ! Pojď se podívat !" Nasadil jsem oko k umakartu. Viděl jsem všechno,nač jsem vlastně toužil do Hamburku přijet. Program byl už v plném proudu. Na pódiu přímo před námi se promenovalo šest krásných dívek, které se zjevně chystaly ke striptýzu. Rychle jsem probu- dil Macháčka. Bleskem jsem mu vysvětlil naší situaci. Byl štěs- tím bez sebe. Jílek už mezitím vrtal další dvě díry, abychom se nemuseli tlačit. "To je vono," mnul si ruce Macháček, "každej svojí hvězdárnu. Klucí, my jsme se ale uměli narodit ! Celej tejden odtud nevy- táhnu paty. Přístav i s loděma nám mlžou políbit prdel !" Uvařili jsme si rychle jednotlivě grog a zasedli každý ke své díře. Krasavice na pódiu začaly odhazovat jednotlivé části oděvu. Měli jsme oči navrch hlavy, schylovalo se k finále. "A to všechno máme zadarmo ! Víte, kolik tam stojí vstupný ?" liboval si Macháček. Gong. Tuš - a spodní prádlo z krasavic spadlo. Před našima dírama se kroutilo šest nahých chlapů. No prostě, výlet do Hamburku se zase jednou plně vydařil !!! Už se zase těším domů na Marcelu. Zlatý droždí !!!

<< Zpět do textíků



Stránka využívá CSS MiK's Site: Vše o VŠE(m) << Předchozí stránka
> Začátek stránky <
Počet přístupů na tuto stránku: 673 814
Počet přístupu na stránky celkem: 8 659 635
Poslední aktualizace stránky: 27.11.2016, v 18:39
Statistika | Struktura webu
MiK's Site © 2016 Michal Kec (MiK)
web@kecnet.cz