Jak jsem hledal nevěstu

                 Až do  svých čtyřicátých narozenin jsem  si žil celkem spoko-
              jeně.  Každé ráno,  abych ušetřil  korunu za  veřejnou hromadnou
              dopravu,  jsem proháněl  kolečkové brusle do Vysočan, do  práce.
              Cesta mi ubíhala dobře, protože jsem se držel v těsném závěsu za
              autobusem  linky 136.  Sice mě  trošku znervózňovalo,  že školní
              mládež a učňové  na mě ze zadní plošiny  pokřikovali: "Za vozem,
              za vozem !!!". Na podzim a v zimě jsem pokřik ještě vydržel, ale
              na jaře a v létě, kdy okna autobusu byla otevřená a školáci při-
              dali  k pokřiku  i slinu,   jsem musel  jezdit v  gumové koupací
              čepici.
                 Jakmile jsem přijel do továrny,uložil jsem brusle do skříňky,
              svlékl  koupací čapku  a umyl  si obličej  solvinou. Pak jsem si
              oblíkl pracovní kombinézu  s nápisem FORMULE 1 a  ujal se řízení
              ještěrky,  se  kterou  jsem  najel  již  téměř  30 km bez nehody
              a která byla stále  jako nová, neboť jsem ji  denně leštil indu-
              lonou.  Miluji  totiž  dopravní  prostředky  všeho druhu. Proto,
              jakmile přijdu z práce domů, pracuji na výrobě dvoukoloběžky, se
              kterou bych se rád vydal na  cestu kolem světa. První etapu jsem
              nazval výstižně OD AŠE K TATRÁM.  Práce mi jde od ruky, takže už
              mám řidítka, dva zvonky a o kolečko víc.
                 Jistě  se ptáte,  proč  stavím  dvoukoloběžku, když  jsem jen
              jeden ale hodlám se vbrzku oženit  a rád bych, aby moje cesta od
              Aše k Tatrám byla i naší  cestou svatební. Nejprve jsem se chtěl
              oženit, až bude  koloběžka v cajku, ale právě  v den mých čtyři-
              cátých narozenin  se maminka rozhodla, že  musím stavbu přerušit
              a poohlédnout se po nějaké rozumné, inteligentní krasavici. Jsem
              zvyklý  maminku poslouchat  na slovo,  neboť má  známé i na SNB,
              a proto  jsem  hned  druhý  den  zanesl  do novin inzerát tohoto
              znění:   Čtyřicetiletý,  mladý   gentleman  zajímavého   vzhledu
              a vzrůstu,  majitel dvoukoloběžky,  ruksaku a  mapy, hledá dívku
              podobných vlastností. Zn.:DALEKOHLED VÍTÁN. Do týdne přišlo hned
              několik  nabídek, vesměs  z Bohnic.  Nevím proč,  ale maminka mi
              nedovolila na ně odepsat, přestože jedna dívka si žila vysloveně
              na úrovni. Psala, že bydlí v bílém domě s obrovskou zahradou, po
              které   se  tiše   pohybuje  služebnictvo   v  bílých  pláštích.
              Zn.:Skotské střiky třikrát denně.
                 Rozhodl  jsem se  potom, že  si najdu  nevěstu v nějaké lepší
              restauraci. Vybral jsem si z  vkladní knížky na heslo VAŠEK JEDE
              DO SVĚTA třináct korun a vyrazil do centra velkoměsta.
                 Dlouho jsem bloumal pěší zónou a šátral bystrým okem v oknech
              drahých  restaurací, ale  nakonec  jsem  se rozhodl  pro automat
              KORUNA, neboť mi bylo sympatické,  že se tam pokrmy likvidují ve
              stoje a tudíž odpadá ona  trapná věta:"Slečno, dovolíte, mohu si
              přisednout ?" Protože  se mi třásly ruce vzrušením,  dal jsem si
              sulc. Takovou krmi jsem snad opravdu  ještě v životě nejedl ! Po
              několika soustech jsem  ztratil chuť k životu i  k jídlu. Zrovna
              jsem  se  chystal  zabalit  si  rosolovitou  pochoutku do novin,
              doufaje, že na ni dostanu chuť o víkendu při práci na kolobrndě,
              když  se  nějaký  dobrý  člověk   nabídl,  že  to  za  mě  dojí.
              "Jistě, dobrou  chuť, alespoň  ušetřím za  noviny, ještě jsem je
              nečetl,"  řekl jsem.  "A vy  byste mi  mohl oplátkou  dát typ na
              nevěstu, dobrý muži !"
                 Dobrý  muž  se  na  mě  zkoumavě  zadíval :
                 "Mladej, když  přidáš pivo, dám ti skvělou radu do života."
              Radostně jsem  odběhl pro chmelovou pochoutku  z ječmene a rýže.
              Trochu jsem  se sice zdržel  u pípy, protože  jsem se s  vrchním
              pohádal o správnou míru, ale přesto jsem radu obdržel.A jakou !
                 "Mladej, co se nevěsty tejče, nežeň  se !" řekl ten dobrý muž
              a nabídl se paní vedle, že za ni dojí svíčkovou.
                 Rada mi nějak  nešla pod vousy, a tak  jsem opět začal hledat
              nevěstu sám. Bloumal jsem Korunou,  ale ten den se zřejmě sytily
              jen starší ročníky. Po  hladové inteligentní krasavici nikde ani
              stopy.  Až u  stolku vzadu  jsem jich  najednou zahlídl hned asi
              patnáct,  ale na  můj vkus   se mi  zdály trochu  moc černovlasé
              a opálené a  s tou inteligencí  to taky nepřeháněly.  Také se mi
              nelíbilo,  že zapíjejí  pivo rumem.  Protože logické  myšlení mi
              nečiní nejmenších  obtíží, usoudil jsem,  že Koruna není  zrovna
              dámské safari a  dámy, které se tam přece  jen vyskytují, by po-
              třebovaly  spíš ránu  z milosti.  Vyšel jsem  ven. Před  hotelem
              Zlatá husa ve mně uzrálo  rozhodnutí: Najdu si nevěstu na nějaké
              diskotéce !
                 Druhý  den večer,  oblečen  ve  své nejlepší  švestkově modré
              šaty,  fialového motýlka  a  sandály,  jejichž podrážku  jsem si
              v dílně zdrsnil rašplí, abych neměl  na parketu skluz a problémy
              s rovnováhou,  jsem se  vydal do  klubu mladých.  Klub sám  jsem
              našel snadno,  hudba středního proudu  byla slyšet až  k refýži.
              U vchodu jsem požádal o vstupenku.
                 "Nesplet  jste se,pane  ? Vlachovka  je v  Praze 8 !" pronesl
              urostlý uvaděč.  Ale když jsem mu  domluvil úplatkem, pustil mne
              dovnitř. Děvčat  byla v sále opravdová  úroda. Chtěl jsem využít
              toho, že  jsem zatím v  klubu jediný chlap,  a požádal nejbližší
              dívku o tanec.  "Vole, nech se vyšetřit !"  řekla dívka hlubokým
              hlasem. Pochopil jsem,že  ne každý, kdo má dnes  v uchu náušnici
              a delší vlas, musí být holka. Pak diskžokej nasadil punkhardrock
              a všichni  se   vrhli  na  parket.   Přimáčklý  do  kouta   jsem
              pochopil,že  jsem  si  sandály  drsnil  zbytečně;  skoro všichni
              tančili na  hlavě. Také mi  došlo, že můj  účes, zvaný Eman,  už
              dnes  asi neletí.  Skoro každá  hlava byla  z obou  nebo aspoň z
              jedné  strany  vystříhaná,  někteří  mládežníci  měli  dálnici i
              uprostřed. Také barvy vlasů  nebyly tradiční. Převládala zelená,
              červená a modrá. Vzduch připomínal autolakovnu.
                 Rovněž můj oblek se do klubu  již jaksi nehodil a ostře kont-
              rastoval  s ošacením  ostatních.  Měl  jsem volit  raději nějaké
              volné  roucho a  kalhoty mrkváče.  No, nevadí...  Pro dnešek  se
              s tímto tanečním kroužkem rozloučím, pomyslel jsem si, ale zítra
              všichni uvidí, jak umím jít s dobou. I když jsem už čtyřicetkrát
              slyšel z jara kosa zpívat, myšlení mám mladé.
                 Druhý den o polední dvacetiminutové pauze,  kdy je dílna nej-
              méně hodinu prázdná,  jsem  oželel oběd a  začal pracovat na své
              vizáži. Nejprve jsem si změřil  hlavu, nastavil frézu a před zr-
              cadlem, které jsem si speciálně  k tomu účelu donesl z umývárny,
              začal kadeřnické  dílo. Vyholil jsem si  strany tak dokonale, že
              jsem byl rád,  že mi zůstaly uši. Napínáčkem  z nástěnky jsem si
              propíchl  boltec a  nasadil do  něj fialovou  šponu, kterou jsem
              sebral u soustruhu. Opět jsem  pohlédl do zrcadla : Začínal jsem
              si sám sebe  vážit !!! Zdálo se mi dokonce,  že jsem nějak před-
              běhl  dobu. Ocelovým  kartáčem  jsem  si vyčesal  zbývající pruh
              vlasů  do  kohouta  a  rozmýšlel,  jak  ho obarvit. Opět pomohla
              nástěnka,  jejíž heslo  MLÁDEŽ DNEŠKA  MÁ ZELENOU  bilo do  očí.
              Vykročil  jsem  do  lakovny  -  a  povedlo  se  !!! Když se moji
              spolupracovníci vrátili  z oběda, zeptal se  mně mistr : "Helou,
              zelený mužíku, neviděl jsi tu někde Vaška ?"
                 "Ale já jsem  přece Vašek, pane mistr !"  odvětil jsem hrdě a
              mistr mě poslal k závodnímu lékaři.


                 Místo do ordinace  jsem však spěchal domů, abych  si na večer
              připravil  vhodný oděv.  Své modré  kalhoty od  obleku jsem  tak
              zcela nezavrhl,  nýbrž jsem je  vhodně podkasal a  přichytil nad
              kotníky gumičkou od zavařeniny a vytvořil tak naprosto originál-
              ní dílo,  tak zvané švestkáče, což  domovnice Jílková potvrdila,
              neboť  pravila, že  mám pecku.   Místo saka  jsem si  vzal ubrus
              a dírou  uprostřed prostrčil  hlavu. Všiml  jsem si,  že v  rohu
              ubrusu je  přilepená vidlička -  tak jsem ji  tam nechal. Opásán
              řetězem z  vánočního stromku, v  uchu prskavku, jsem  vyrazil do
              Vysočan.  Pravda, cesta  mi dnes  trvala poněkud  déle, neboť ze
              dvou tramvají mne  vyrazili a jeden občan mě  omylem dal do čis-
              tírny, ale nakonec jsem se do klubu přece jen dostal.
                 Co vám mám povídat ? Panáček u vchodu mě pustil bez vstupenky
              a ještě se mi hluboce uklonil.  Mládežníci mne ten večer zvolili
              králem diskotéky. Akorát nevěstu jsem  opět nesehnal. Už jsem ji
              měl  skoro na  dosah ruky,  ale když  jsem ji  požádal o  tanec,
              zvolna pronesla : "Vrať se do hrobu, strašidlo !"
                 Ano ano,  vrásky na mém obličeji  bohužel prozradily můj sku-
              tečný věk. Ale  není ještě všem dnům konec  a toho bohdá nebude,
              aby  český Václav  bez nevěsty   z diskotéky  utíkal !  Zítra si
              nechám od kluků z autoklempírny vyklepat obličej !

<< Zpět do textíků