>> Skok na menu >> Konec stránky
<< Zpět do textíků   Jméno:skoleni.txt
  Velikost:5 629 B

Jak jsem se zúčastnil kulturního školení Jelikož můj otec mívával továrnu na výrobu houpacích koní, začal jsem se učit zedníkem. Seznámil jsem se s vodováhou, mat- lal se v maltě a cimentu a jednou jsem dokonce v pracovním nad- šení shodil traverzou mistra z lešení. Od té doby mě nechávali pracovat pouze v přízemí, posílali mě pro pivo a nakonec jednoho dne jsem byl vyslán na školení kulturních pracovníků. Hned na začátku školení nám řekli, že se máme stát na svých pracovištích nositeli a vyslanci kultury. Učili nás číst a správně chápat vhodné knihy a radovat se z obrazů. Někteří účastníci tyto věci těžko chápali; bylo vidět, že do styku s kulturou přišli doposud jen zřídka. Snad proto pro nás vedení kursu naplánovalo návštěvu divadelního představení, specielně pro tento účel doplněného i hudbou. Odpoledne se nám snažili vysvětlit, kdo to byl Shakespeare a proč ho milujeme. Říkali to tak sugestivně, že někteří soudruzi si Williama oblíbili a doža- dovali se, aby byl pozván na besedu. Jen těžko si nechávali vys- větlit, že je to nemožné. "Není to správné," volali, "kdyby William přijel k nám, ještě více by se rozvinul jeho talent než u kapitalistů." "Ba, napsal by určitě ještě více tragédií," tvrdili jiní. "Jistě žertujete," znervózněl vedoucí kursu, doktor filosofie Jan Epstein. "Jakýpak žertování," ozvalo se ze sálu. "Soudruhu, jsme tady my pro tebe nebo ty pro nás ? Abysme na tebe nepodali hlášení !" Toho se historik zalekl a do konce přednášky už jen lapal po dechu. Některé soudruhy to tak zaujalo, že si dokonce činili poznámky... A tak jsme večer šli do divadla. Mnozí kulturníci byli už předtím na pivu a o to více se těšili. Tím spíš, že mnozí z nich byli v těchto prostorách poprvé v životě. Než jsme se stačili usadit, zhaslo v sále světlo. "Zase šetřej !" zvolal rýpal Trenk. "Ticho tam !" obořil se na něj kdosi ze tmy. "Ve tmě si troufáš, viď ?" opáčil hbitě Trenk. "Co to hrajou ?" informoval se kdosi. Žádostí o ticho přibý- valo, většinou z řad lidí, fádně oblečených v černém. Z jejich dychtivých pohledů jsme poznali, že to jsou prosťáčci. "To jsme teda zapadli do pěkný party," stěžovali si někteří účastníci kursu. Konečně se otevřela opona. Bylo to štěstí; dokonce i soudruh Tyťjuk ztlunil tranzistor a hltavě se zadíval na pódium. "To je ale kus !" zhodnotil ženu, která se právě objevila na scéně. "Jsou k mání fotky ?" dotazoval se hlasitě směrem, kde ve tmě tušil biletářku. "Bráško, kupuješ fotky ? Vezmi mi polárku !" žadonil Bedrna z galerie a poslal Tyťjukovi vzduchem hrst drobných. Jakýsi starší pán na 1. balkónu spatřil letící mince a v domnění, že se nebe otevřelo a bůh vyplácí jednotku, zřekl se v poblouznění důchodu ve prospěch státu, čehož ovšem již druhého dne hořce li- toval. Na jevišti se zatím k dívce přidružil jakýsi muž, zřejmě švihák. "Chlapy tady taky nemaj špatný," mínil Tyťjuk. Vtom orchestr začal podmalovávat hru líbivou hudbou. "Smím prosit ?" vymrštil se Tyťjuk ze sedadla. "Račte," uvolňovala mu sousedka ochotně cestu z řady, "mysle- la jsem si hned od začátku, že je vám špatně !" "Ale né, já myslím tanyny,tanyny," vemlouval se marně Tyťjuk. Mezitím soudruh Fortunát došel na vratkých nohou ke kapelníkovi a přilepiv mu na čelo dvacet korun, vymáhal pro sebe sólo. A tu se stalo něco, co se stát nemělo. Kapelník, místo aby Fortunáta napomenul, klidně sólo zahrál. Jeho příkladu následovali ihned ostatní. "Znám pikantní básničky," podbízel se Hamlet a již recitoval pro pár nadšenců a v dešti drobných. Ani Ofélie nezůstala pozadu a předváděla exotické tance, za příplatek pak Krásu bez závoje. Když to viděl Polonius, opovrhl klasikem a začal kšeftovat s markami. Statisté nabízeli zednické a instalatérské práce ( "Udělám vám extra cenu !" ), v bufetu zahájili výčep lihovin. Pokladní dala za levný peníz kolovat pornografické materiály, ze šatnáře se vyklubal kapsář. Kotelník přestal topit a pěchoval okénkem vnoučkům do brašniček brikety. Nápověda přesedlal na kuplířství, zatímco postarší, ale ještě docela zachovalá uvaděč- ka uváděla za pět korun mladé hochy do života. Opustil jsem stánek kultury řka, že si Hamleta přečtu v Saud- kově překladu. Druhého dne jsem byl vyloučen z kulturního škole- ní a potrestán přísnou důtkou, neboť jsem se nezúčastnil Večera Družby Pracujících s Umělci.

<< Zpět do textíků



Stránka využívá CSS MiK's Site: Vše o VŠE(m) << Předchozí stránka
> Začátek stránky <
Počet přístupů na tuto stránku: 673 816
Počet přístupu na stránky celkem: 8 659 643
Poslední aktualizace stránky: 27.11.2016, v 18:39
Statistika | Struktura webu
MiK's Site © 2016 Michal Kec (MiK)
web@kecnet.cz