Začalo to myší...
    -------------------
    aneb (možná) zajímavé kecání o počítačových upgrade.
    Z nehodnověrného vyprávění pana K. po nocích sesmolil MirekJ.

    Ano, začalo to všechno myší, protože pan K, jak budeme nadále
    nazývat našeho  typického počítačového mainaka,  dostal někde
    nějaký program a ten mu oznámil  něco v tom smyslu jako Mouse
    not   found,  program   halted,  či   Hardware  requirements:
    Microsoft comlatibile  mouse. Náš pan  K byl až  nyní se svou
    286-tkou spokojen a  chlubil se, před přáteli že  má AT, a že
    ho naštěstí  minuly doby pomale  nechutných XT, mnohdy  i bez
    hard  disku. Byl  šťasten až  do té  doby, kdy  jeden program
    začal  požadovat Mouse  a kdy  druhý progam  byl bez myši jen
    těžko ovladatený. Pan K. tedy obešel pár počítačových obchodů
    a v cenících  vyhledal položky počítačové myši.  A ejhle, myš
    se  dá sehnat  za pár  stovek, no  to si  přece mohu dovolit.
    Protože to byl  už přeci jen trochu pokročilý  maniak, tak ho
    napadlo podívat se na zadní  starnu počítače, jestli bude myš
    kam  připojit.  Hledal  a  našel  jen  něco,  co  připomínalo
    paralelní  port  a  poté  co  v  obchodě  zjistil,  že myš je
    sériová, byl velmi roztrpčen. Kde sehnat obyčejný port? Začal
    se tedy blíže zajímat hardware a zhrozilo ho, že onen port by
    jej přišel pomalu na víc, jak  myš. Nicméně sháněl dál, a tak
    nějak se mu připletly do cesty dvě karty. Jedna byla obyčejná
    karta s I/O porty a jedna  byla celý IDE řadič. Rozdíl v ceně
    nepatrný, obě ceny velice přijatelné, a tak se pan K rozhodl:
    Koupim  si rovnou  IDE řadič,   budu tak  mít porty  i řadič,
    kdybych si někdy  v budoucnu chtěl koupit větší  disk. Ten 20
    MB šnek mi už také přestává  stačit. Pan K si ani nepomyslel,
    že stojí  na začátku nekonečného upgradování,  které má pouze
    tři konce:
        1 třída - Uživatel v blázinci,
        2 třída - Finančně zrujnovaný uživatel
        3 třída - Uživatel s Pentiem/150 MHz.
    Takto  končí   uživatel  zatažený  do   upradovacího  koltoče
    a všichni  mají společné  to,  že  proklínají den  kdy poprvé
    sedli  k počítači.  Vraťme se  ale k  panu K.  Ten samozřejmě
    nezůstal  jen u  myši. Měl  IDE řadič  a tím  i volnou  cestu
    k vysněným  kapictém disků  od 80  MB výše,  což je  vždy pro
    majitele 20 MB 286-tek silnější, než oni sami. Když se k tomu
    přidá ne vždy legální vlastnictví docela dobré haldy programů
    končívá  to  v  lepším  případě  zavařením disketové jednotky
    následované finančním  zrujnováním ve formě  nákupu pořádného
    pevného disku. Lepší je na tom  ten, který si hned na začátku
    uvědomí, že  bude potřebovat disk co  nejvyšší. Musím pana K.
    pochválit, že pslechl dobré přítelovy rady "Čím větší disk si
    koupíš, tím  rychleji ho zaplníš"  a nekoupil si  v bazaru 80
    - 120 MB disk,  který podle jeho představ byl  velký až dost.
    Koupil tedy disk půl giga a to byl definitivní start kolotoče
    upgradování.
         Nejen  že tento  obrovský disk  skýtal nekonečnou plochu
    pro  nejrůznější,  většinou  velké  programy,  které ale také
    vyžadují rychlejěí  a výkonnější stroj. A  nakonec ještě hry,
    které  jsou se  zvukovou kartou  tak fascinující.  Pan K. měl
    tedy  plný disk  her a   tak si  koupil Blastera.  Chvíli byl
    unesen, ale jakmile se seznámil s  tím, co všechno umí a také
    co všechno umí  pod Windows, zvolal: Já chci  Windows! To ale
    ještě není všechno. Už s tím,  jak si koupil disk pořád v něm
    hlodala  myšlkena překonat  tak ohromnou  pohádkovou hranici,
    jako je jeden Giga a neustále uvažoval o Stackerovi, který by
    mu diskovou  kapacitu výrazně znásobil. Jo,  jenže opět ouha!
    Stacker  by byl  na 286  velmi pomalý  a je  lépe ho "vyhodit
    nahoru" tedy do  paměti nad 1 MB. Zkrátka  jeho stará 286-tka
    mu  začala  být  velmi  těsná  a  toužil  po  pořádném stroji
    vybaveném alespoň 2 MB paměti.
         Dále  už  to  šlo  ráz  naráz.  Sháněl desku, nabídli mu
    speciální  386/486 systém,  no kdo  by odolal  za ty peníze -
    2500,- Kč i s procesorem  486! Jenže je potřeba koupit rovnou
    4 MB RAM. No  proč ne, bede to sice strát  majland, ale co se
    dá dělat... Pan K. tedy koupil SIMMy, sestackeroval svůj disk
    a pokochal  se: Systém  486 s  1.2 Giga  na disku,  co víc si
    počítačový maniak  může přát. Ovšem  tady se zmýlil.  Výrobci
    hardware i software mají pořád  ještě takový náskok, že podle
    jejich představ toto není nic moc. Pak K tedy mordoval 486 se
    4MB RAM a opájí se Windousem.
         Tímto  upgrade se  však z  celého systému  vyčlenila VGA
    karta, která  se svými 256  kb paměti je  zcela nedostačující
    a celý systém brzdí.  Mimoto v DOOMovi je staršné  krve a tak
    pro  pořádné vychutnání  této jedinečné  brutality je potřeba
    barevný monitor,  nebo alespoň rychlá  video krata. Pak  K se
    opět zhrozil, že by chtěl už zase upgradovat. Naštěstí tu byl
    kamarád k  nezaplacení, který mu  prodal svého SVGA  Tridenta
    s 512 kb video paměti za 700,- Kč, což je přeci jen poloviční
    cena než  v obchodě a tudíž  i únosná. Jé, ono  je to všechno
    rychlejší, QPEG  a podobné obrázkovače krásně  zobrazují a to
    pokoukání na spoře oděné slečny v rozlišení SVGA! A tím je to
    tady.  Pan  K.  stojí  opět  u  dalšího  upgrade,  jako na na
    začátku. Tím, že upgradoval  VGA kartu, jeho monochromatický,
    byť jakž  takž SVGA monitor  mu nestačí. Nejenže  nezobrazuje
    1024 bodů, ale přeci jen je tu ta krev z DOOMa.
         Barevný  monitor  není   zrovna  levná  záležitost,  ale
    počítač  opět vyhrává  nad navždy  ztraceným pařanem.  No, ty
    čtrnáctky sou nějaký malý a patnáctka je sice o tochu dražší,
    ale už  pořádný stroj s onscreenem  a podobnými vymoženostmi.
    Pan K. tedy vybral kasičku,  požádal o kapesné na rok dopředu
    a s  hrozivým  pomyšlením,  že  se  na  dlouho  loučí se svou
    zálibou  v jídle  si  koupil  pořádnej monitor.  Ty překrásný
    barvy  a  takový  rozlišení,  lebedí  s  a  tak  se  ani  moc
    nevzrušoval  tím,  že  mu  uznali  oprávněnou reklamaci. Inu,
    někdy se  stává, že ne každý  výrobek je dokonalý. Co  na tom
    hlavně, že člověk pomalu zelená z půlnoční Heretické pařby se
    sluchátky a 15" fullscreenem! Je  to sice špica, ale mohlo by
    to bejt lepší. Taková VESÁcká katra, to by bylo něco. Jenomže
    na  to už  je potřeba   pořádnou VESA  desku a  koupit zvlᚍ
    procesor. Mimoto  pomalu ale jistě  přestával chodit windows,
    Blaster se  kousal a s  počítačem přestávalo být  k vydržení.
    Ne! Zařekl se pan K., to bych mohl dělat pořád. Mysli trochu,
    software  se  dá  docela  dobře  krást,  tak  co to nevyřešit
    nějakým fajnovým  operačním systémem. Čorky to  je moje a tak
    majestátně po dobu sedmi hodin instaloval Windows 95. Když to
    celej  rudej konečně  spustil, tak   na to  čumí jak  Bill do
    vypitý flašky když to programoval.  Co to je...?! Hrůza a děs
    spolu  s trochou  zelenočervené barvy  se mu  vlily do tváře,
    když po několika  dnech a nocích zjistil, že  nemá cenu tento
    produkt  přesvědčovat  spolupracovat  s  čímkoliv,  naotž pak
    v oblasti multimédií.  Obnovil tedy téměř  zničené a částečně
    zálohované třijedničky a koupil VESÁka  na 66 MHz. Že bych se
    jako sofwarový pirát dal na pokání...?
         Jo,  VESA  board,  to  je  jiný  kafe,  ale  to už začal
    docházet disk. Čtrnáct dnů trvající defragmentace přesvědčila
    paka K. ke  koupi CD-ROMky. Takovejch her a Score  s CD až do
    domu! Jak asi správně tušíte takováto konfigurace se 4 MB RAM
    prostě nemůže  vystačit na cédéčkové super  hry. Spolu s osmi
    megama se podařilo levně koupit VESA VGAčko se 2 MB. To se to
    paří, to je rychlost. Myslíte,  že tato euforie vydržela? Ani
    náhodou!  Pak K.  jednoho dne  uslyšel Sound  Blastera AWEcko
    a finanční  neštěstí bylo  hotovo. Vyhodil  svého 16 bitového
    Blastera,  na kterého  byl v  dobách své  286-tky tak  pyšný,
    a kopuil  lahůdkový AWEcko.  Od úplneho  finančního krachu ho
    zachránila  docela zajímavá  práce. Nebylo  zbytí, ale  věřte
    nebo ne, výdělku si neužil a  jeho rodina už vůlec ne. Ani si
    nestačil  pořádně  prohlédnout  AWEcko,  když  v  tom v práci
    narazil na modem. Od tohoto  momentu ho nezjímalo nic jiného.
    Pan  K. je  navždy  ztracen.  Vstoupil na  informační dálnice
    a totálně ho ten provoz vzal  ssebou. Takového softu se všude
    válí  a to  stačí se   podívat jen  po vlastech  českých. (Na
    slvoensko raději ne, tam se potuluje OneHalf). Tento razantní
    příliv  Megabytů  zákonitě  vyvolal  koupi pořádnýho Gigovýho
    disku.  Pan K.  jen s  pietou vzpomíná,  jak před  dvěma lety
    toužil alespoň po  80 MB disku. Už ale  nemá sílu vyčítat si,
    že  si   kdysi  chtěl  koupit   myš.  Je  ztracen.   Z  denně
    aktualizovaných  ceníků sleduje  výrazný pád  RAMky a  tak to
    pude  všechno pryč.  Opět proklíná  Microsoft, že  bez LBA to
    zkrátka nepude. Už  je to v paměti samej  rezident. Tady bude
    Pentium  na 150,  hezky 16  MB RAM  (to by  mělo alespoň  rok
    vydržet) a pořádná  PCI video karta. Což o  to, VESÁk je sice
    dobrej,  ale  PCI  s  VESA  sloty,  to  ani nemá cenu shánět.
    Alespoň  to bude  rychlejší a  takový 4  MB VRAM taky nebudou
    k zahození. Mimoto  jediný, co platí  na WIN95 je  FDISK nebo
    zuřivě   rychlej   počítač,   kam   se   museji   ale   vejít
    i třijedničky, k tomu nejlépe ještě  OS/2 a pro jistotu UNIX,
    kdyby  to  ostatní  spadlo.  Výrobci  software opravdu nelení
    a dokážou  takto  váhajícího  člověka  řádně  přesvědčit  pro
    Pentium a podobné stroje. Pan K. se nyní jmenuje Duke Nukem.
         Pan  K.  skončil  s  tou  třetí  variantou.  je  z  těch
    šťastnějších. Věřte, že se už ale poohlíží po Pentiu Pro a po
    nějakým  tom  128  bitovym  PCI  Sound  blasteru  AWE  s RISC
    signálním procesorem  a dvěma A/D  převodníky pro quad  stero
    v Hi-Fi CD kavitě obohacený syntezátorem OPL 8 spolu s chipen
    na automatické zoreznávání hlasu...

    No, Mirku hezky si mě tedy zveřejnil. Mám ale pocit že jsi se
    zmýlil v tom,  že jsem skončil v té  třetí kategorii. Víš, já
    si  možná  postavim  soukromou  počítačovou  síť  na pořádnou
    pařbu. Nemohu svému jménu přece zůstat nic dlužný!

                                             Duke Nukem.

<< Zpět do textíků