Můj životopis


                 Pocházím  z velmi  chudé  proletářské  rodiny. Oba  mí rodiče
              dosud  a velmi  těžce pracují;  matka jako  uklízečka (v TUZEXu)
              a otec je řezník. Je vždy velice ochotný - vždy, když je potřeba
              někoho zabít, vezme sekeru a jde bez odmlouvání.
                 Můj nejstarší  bratr Václav je  zaměstnán u benzínové  pumpy,
              kde (jak  tvrdí) ho práce nebaví,  ale když se ho  ptám, proč to
              tedy u  všech všudy dělá,  tak se jen  směje. Další moji  bratři
              jsou dvojčata, Petr  a Jidáš. Pravda, původně se  sice Jidáš měl
              jmenovat Pavel, ale  tatínek se opil na řeznickém  bále a pak se
              vsadil. A  tak tedy Petr  otročí v Zelenině  a Jidáš tak  trochu
              taxikaří na pravidelné lince letiště - hotel Fórum. Jen proto se
              taky naučil trochu německy a dělit jedna ku dvaceti.
                 Snad proto,  že tatínek nepravidelně  platí příspěvky, nedos-
              tali jsme  dosud nikdy poukaz na  rodinnou rekreaci ROH, třebaže
              tatínek už  několikrát žádal ze  zdravotních důvodů Tatry,  když
              celý  rok dýchá  sádlo.  Proto  jezdíme na  prázdniny pravidelně
              k babičce Žofii do jižních Čech. Babička bydlí na samotě u lesa,
              kde  má  malý  záhumenek  a  malou  skromnou chaloupku. Dříve to
              bývalo letní  sídlo Lobkoviců, ale  tatínek, bratři a  sestra do
              toho časem vrazili pár šupů, aby se v tom dalo zase bydlet, když
              se nám všem nyní tak rychle rozvíjí životní úroveň.
                 Hned za golfovým hřištěm,těsně vedle tenisových kurtů a přímo
              u sauny máme  malý bazének s mořskými  vlnami. Za hezkého počasí
              je někdy vidět maják na druhém  břehu. Vždy po ránu se tam Jidáš
              prohání na vodních lyžích. Člun řídí pan Marek, takto náš zahra-
              dník,  kuchař, trenér  a masér,  kterému je  každá koruna dobrá,
              protože  má malý  důchod,  jelikož  mu nezapočítali  léta, která
              prosloužil u Lobkoviců. V době honů,  kdy si k nám do lesa jezdí
              zastřílet valutoví přátelé sestry Věry, převléká se pan Marek za
              bílého jelena;  bílou kůži máme  a parohy má  pan Marek vlastní.
              Několikrát se  už také převlékl  za zajíce, ale  to nyní odmítá,
              neboť loni  v době odchytu  byl lapen do  sítě, bolestivě označ-
              kován na jistém místě a šupem odeslán do Francie, kde byl vypuš-
              těn  v  Bouloňském  lesíku.  Naštěstí neztratil duchapřítomnost,
              vybral francouzského zajíce  z jeho nory a přespal  v ní, aby na
              druhý  den prodal  svou kůži   na bleším  trhu, koupil  si džíny
              a vrátil se zpět do milované vlasti. Díky pochopení úřadů z toho
              neměl ani  nějaké zvláštní oplétačky, jen  Myslivecký svaz v tom
              neustále  šťourá  a  pan  Marek  musí  každý týden nosit hajnému
              doklad od zvěrolékaře, že je člověk a ne zajíc.
                 Petr, co dělá v Zelenině, nutí každý rok chudáka babičku, aby
              pěstovala rané brambory. Onehdy na  jaře, když už šestá pětituna
              opouštěla babiččinu zahrádku, se opíral o plot a radostně volal:
              "Brambora k bramboře, Sierra na dvoře !" Avšak i mistr tesař se
              prý někdy  utne, a tak i  on se snad poprvé  v životě přepočítal
              a musel se pro tento rok spokojit s obyčejným Favoritem.
                 Jidáš  se na  brambory dívá  pohrdavě a  raději pěstuje  mák.
              Zřejmě se  už nemůže dočkat sklizně,  protože makovice češe vždy
              ještě celé zelené. Když jsem se ho ptal, proč tak činí, usmál se
              a řekl : "Aby bylo všem lidem na  celém světě dobře !" Z toho je
              také jasně vidět, jaký on je to dobrák.
                 A nyní už k mému vzdělání. Základní školu jsem ukončil s dob-
              rým prospěchem už v páté třídě, i když jsem se musel mnohdy učit
              potají,  neboť tatínek  vzdělání nenávidí,  tvrdí, že  lidi mate
              a jediná věda, kterou uznává, je  jak useknout kus masa tak, aby
              se  zákazníkovi zdál  větší. Také  číst mi  otec zakazoval.  Sám
              v životě  přečetl jen  Psohlavce a  to ještě  jenom do  poloviny
              a pak omdlel. Ovšem zajímavé je, že  i když nečte, tak sám knihu
              píše,  a to  odbornou. Má  už třista  stránek a  říká, že je tak
              zhruba v  polovině. Kniha ta nese  název CO VŠE SE  DÁ PŘIDAT DO
              MLETÉHO MASA. Nejvíce mne zaujaly kapitoly jako "Piliny", "Neje-
              dovaté kovy", "Zatoulaný šroub",  "Nač vyhazovat staré matrace",
              "Psi  a  kočky  z  okolí",  "Tvrdý  chléb  je pro prasata škoda"
              a "Špetka masa pro chuť".
                 Volba povolání je pro každého mladého chlapce tak trochu kro-
              kem do neznáma. Studovat mi  naši nedovolí. Táta dokonce říká,že
              studií se nenajím  a že hodně filosofů už  také umřelo hlady. To
              ovšem nezná naše demokratické vymoženosti ! Bratr Jidáš zase
              nemůže  pochopit, jak  můžu mít  občanský průkaz  a nemít  ještě
              vkladní knížku. Proto s většinou názorů naší rodiny nesouhlasím,
              ale v čem dávám otci za pravdu je, že jediné, co má perspektivu,
              je zemědělství,  protože žrát se  bude vždycky. Z  těchto důvodů
              také žádám o přijetí do vašeho JZD Slušovice.


                                  Vánoční melancholik

                                 Zastavil se u TUZEXu
                                  rozhlédl se v ESU,
                                podíval se do portmonky
                               vzal provaz - šel k lesu.

                                  Dilema průvodce ČEDOKu

                          Jsem průvodce,nechápu to,volám udiveně :
                        "Tam jedeme natřísknutý,zpátky je nás méně !"

                                  Služební hlášení

                        Zhaslo světlo na schůzi,vše se do tmy propadlo,
                         než se znovu rozsvítilo,někdo ukrad kecadlo.

                                  Národní filosof

                          Když dostanu seriály,pivíčko a hokej,
                        volám plný optimismu,že je všechno ou kej !

<< Zpět do textíků